"Jsem ateista a nevěřím v Boha ani v nebe. Ale po tom, co jsem zažil a slyšel na vlastní uši, už vím, že něco jako peklo prostě existuje. A my jsme se museli navrtat na jeho strop. Slyšeli jsme lidi, kteří doslova vyli bolestí – a byly jich miliony,“ vypráví Leonid Dmitrijev, jeden z vědců rusko-norského týmu, kteří se stali svědky děsivé události.

A ačkoli byli tito muži v naprostém šoku, podařilo se jim pořídit tříminutovou audio nahrávku. Tu předali kolegům z Petrohradské univerzity a odborná i laická veřejnost nyní napjatě čeká, co se z ní podaří zjistit. Ke stejné situaci tady totiž došlo již před 22 lety…

Vyprovokovali ďábla

Vrt uprostřed nehostinné bílé krajiny na sibiřském poloostrově Kola, nejhlubší na světě, měl tehdy ještě komunistickému Sovětskému svazu přinést jedinečnou zásobárnu dosud nevyužitých zdrojů nerostných surovin a geologům cenné informace o pohybu litosférických desek, díky nimž by mohli předvídat zemětřesení.

Jenže všechno je jinak. V roce 1989 se pracovníci dostali do hloubky téměř 13 000 m z původně plánovaných 15 000 m. Oslavy nebraly konce… A pak se stalo něco neblahého: geologové z jednoho velkého dutého otvoru zaslechli nervy drásající křik obrovského davu lidí.

Když seřídili vrtné zařízení, zvuky slyšeli opět: bylo to sténání snad milionů lidí. V dálce zaslechli i mohutnou explozi.

Vědci záhadu zkoumali téměř rok (na 16 laboratoří osobně dohlížel ministr geologie Sovětského svazu), ale nedokázali ji nijak objasnit. Veřejnost vrt pohotově přejmenovala na „cestu do pekla“ – s každým dalším provrtaným metrem totiž došlo k nějakému státnímu zlomu a při onom tolik očekávaném třináctém kilometru se rozpadl východní blok.

Vrtné práce byly zastaveny. Vláda to vysvětlila nedostatkem finančních prostředků. Přitom se ozvalo mnoho představitelů mezinárodních fondů, kteří by byli ochotni do unikátního projektu investovat. Že by tedy byl jeden z hlavních důvodů pro zakonzervování super hlubokého vrtu strach z pohledu do nitra neznámé hrůzy? A bude tedy i současná událost smetena ze stolu včetně důkazu, jímž je pořízený zvukový záznam?

Když Země naříká

Mnoho vědců by nad případem jen mávlo rukou. To, že Země vydává zvuky, není nic překvapivého, jen je většina z nich mimo frekvenční rozsah našeho sluchu. Může se jednat o obrovské hmoty hornin drhnoucí po sobě v místech spojů litosférických desek či prudký pohyb plynů, které jsou v nich uvězněny a při navrtání otvoru jím začnou proudit vzhůru. Pak se prý můžou rozehrát jako píšťala – a ta umí pořádně naříkat.