Proč je cukrovka tak nebezpečná?
Největší rizika spočívají v pozdních komplikacích. Ta se sice rozvíjejí až po řadě let trvání diabetu, ale hrozně moc záleží na tom, jak dobře cukrovku léčíme v prvních letech. Tělo si to pamatuje a podle toho se pak komplikace projeví více nebo méně. Proto se tolik snažíme pacienty zachytit včas a začít je hned léčit.
Pokud by se pacient neléčil, má jistotu, že se tyto komplikace objeví?
Nejen, že se objeví, ale ony se objeví velice brzo. Když se pacient neléčí, diabetes se velmi zrychlí. Během pár let začne tělo trpět.
Jak moc dokáže léčba cukrovky tyto komplikace pozdržet?
Za perfektní výsledek považujeme oddálení o 20 až 30 let. Záleží na tom, jak je nastavená genetika. Každý pacient je unikátní.
Člověk, který má cukrovku v genech, se jí tedy nevyhne, i kdyby celý život žil příkladně?
Ve většině případů lze správnou životosprávou cukrovce zabránit nebo ji alespoň oddálit. Je totiž rozdíl, jestli ji dostanete ve 40 letech nebo v 70 letech. Někdy se to ale přesto nepodaří a cukrovka se rozvíjí dříve.
Pozná člověk, zda ji v genech má a jak rychle se u něj komplikace objeví?
Jestliže ji mají oba jeho rodiče, pak v sobě má téměř jistě také rizikové geny. Jde o souhru genů, které dostane od otce a matky a které se různě kombinují. Genů je hodně a každý z nich vyrobí trochu jinou poruchu. Tím pádem je každý diabetik jiný. Je to unikát a funguje trochu jiným způsobem.
Má tento mix genů vliv na průběh nemoci?
Jistě. To je důvod, proč každému pacientovi vyhovuje jiná léčba nebo proč se u někoho objeví komplikace dříve než u druhého.
Mohou lékaři poznat, co má pacient v genech naprogramováno?
I když nyní v této oblasti probíhá intenzivní výzkum, zatím to není možné. Proto přistupujeme ke každému pacientovi, jako by byl maximálně rizikový. Léčbou u něj minimalizujeme riziko, že komplikace nastanou. Dokážeme je pozdržet, ale ne zcela eliminovat. Geny neoklameme.
Jsou nějaké pokroky v léčbě, které by nejisté vyhlídky diabetiků zlepšily?
V současné době se snažíme přistupovat ke každému pacientovi individuálně – právě proto, že každý je unikátní. Lékaři by měli pacientovi stanovit individuální terapii a při její tvorbě přihlížet k celé řadě parametrů. Klíčové je zejména to, aby byl pacient ochotný spolupracovat a dodržoval doporučení týkající se pohybu a diety. Svou roli hrají i jeho další nemoci.
Pokud pacient odmítne?
Nutit jej nemůžeme. Dáme mu léčbu, ale víme, že pacient bude rychleji selhávat. Nepomůže vždycky navyšovat dávky inzulínu, když se bude přejídat a nebude se hýbat.
Spolupracují čeští diabetici?
Pár se jich určitě najde. Ale kdyby polovina spolupracovala tak, jak bychom si představovali, bylo by to krásné. To, že sem tam zapomenou lék užít, naprosto chápeme. Jenže mnozí už cestou od lékaře recept vyhodí. Nechtějí být léčeni, cukrovka je zpočátku nebolí, mají pocit, že to nepotřebují. Málokdo také dokáže trvale změnit životní styl.
Co hrozí, pokud diabetik lék zapomene vzít?
U běžných diabetiků 2. typu cukr stoupne a pokud pak pacient v léčbě pokračuje, během dvou dnů se zase srovná. Pořád ale platí, že čím vyšší cukr, tím větší riziko komplikací. Za 30 let trvání cukrovky se to nasčítá a pak se může snáz projevit komplikace.
Někteří pacienti možná lék neberou záměrně, protože se obávají hypoglykémie.
Bohužel zatím neexistuje lék, který by udržel hladinu cukru na zcela ideální úrovni po celý den, i když moderní léky se tomu ideálu již blíží. Pro pacienty se zvýšeným rizikem hypoglykémií, kteří musí být léčeni inzulínem, je lepší používat moderní bazální inzulínová analoga. Jejich velká výhoda je právě ve snížení rizika hypoglykémií, protože inzulín působí rovnoměrně a postupně.
Dřív byl inzulín jen pro „pokročilé“ diabetiky…
Dneska dostanete inzulín ve chvíli, kdy vám selžou tablety, a je jedno, jestli vám je 40 nebo 80 let. Je to lék, který můžeme dát pacientům hned jako druhou volbu, pokud je to nezbytné. V novém přípravku, který máme k dispozici od letošního roku, je inzulín koncentrovaný, takže objem inzulínu, který si pacient píchá, je menší. Pro některé pacienty je to příjemnější. Je zde totiž třetinový objem se stejnou účinností. Pacient tedy bude vpich lépe snášet a my doufáme, že pak nebude mít důvod vynechávat nebo snižovat dávku.
Může pacient svoji léčbu ovlivnit?
Samozřejmě. Dneska se pacienta ptáme, potřebujeme mít otevřený vztah postavený na důvěře. Nemůžeme mu nutit léčbu, kterou nechce, protože ji pravděpodobně nebude dodržovat.