Už sedm let se snaží s manželem, kterého má moc ráda, otěhotnět. Absolvovali tři pokusy o umělé oplodnění, vyzkoušela všechny bylinky, cvičení i lázně. Lékaři nepřišli na to, v čem je problém, patří zřejmě mezi 11 procent párů, kterým se nepodaří mít dítě, i když jsou podle všeho v pořádku. Karolína se s tím ale smířit nehodlá, protože jí život bez dětí připadá prázdný.

„Vždyť už je mi pětatřicet,“ vysvětluje. „Dávno vím, že práce není všechno, ani přátelé a kultura a cestování, které máme oba s manželem tak rádi. Vím, že když nebudu mít dítě, bude mi v životě opravdu něco zásadního chybět. Ale přišla jsem na to, že to nemusí být dítě vlastní, klidně nějaké můžu adoptovat. Vlastní by sice bylo fajn, ale když se nám to nedaří, nechci už dál čekat. Vnitřně jsem se rozhodla požádat o adopci. Jenže když jsem s tím před dvěma lety přišla za manželem, řekl jednoznačně, že nechce.“

Karolína takovou reakci nečekala. Myslela si, že Petr bude pár dnů přemýšlet, protože to není lehké rozhodnutí, ale že odmítne razantně rovnou a nerozmyslí si to, to ji překvapilo. Celé dva roky se snaží mu jeho názor rozmluvit. „On je ale ochotný chodit do nekonečna na umělé oplodnění. Já sice taky, ale za prvé nám ho už pojišťovna neproplatí a za druhé je to pro moje tělo obrovská fyzická a hormonální zátěž. On v tom nedělá nic jiného, než že dodá trochu spermatu. Ne že by to byla pro muže lehká situace, ale pardon, ve srovnání s injekcemi do břicha a odběrem vajíček je to legrace.“

Karolína si říká, že ani adopce není rychlá věc, táhne se i několik let. Proto naléhá, aby se do programu už přihlásili. „Jenže Petr opravdu nechce, nehnu s ním, i když pláču a prosím. Asi se budu muset rozhodnout, buď on, nebo dítě.“ Jaké má manžel důvody? Prý kdo ví, odkud by to dítě přišlo, kdo jsou jeho rodiče a jaké vlastnosti a nemoci by po nich podědilo.

Karolína se ještě nerozhodla, ale musí si uvědomit i to, že adopce, tedy osvojení, se jen jednomu člověku povoluje výjimečně. Cílem totiž je pro dítě vytvořit úplnou rodinu, která mu zabezpečí všechno, co potřebuje, z hlediska materiálního i psychického. Takže ani to, že se rozhodne obětovat manželství dítěti, není zárukou, že ho dostane.

Podle zákona je osvojení zrušitelné a nezrušitelné. Jaká jsou základní pravidla?

  • Mezi dítětem a osvojiteli vzniká zákonný vztah jako mezi biologickými rodiči a dětmi.
  • Dítě bude mít vaše příjmení.
  • Osvojit je možné pouze nezletilé dítě (nezrušitelně až od jednoho roku).
  • Nelze osvojit dítě ještě nenarozené.
  • Podmínkou je souhlas biologických rodičů. Soud ale může rozhodnout bez jejich souhlasu, když se potvrdí, že dva měsíce od porodu neměli rodiče o dítě zájem, nebo později šest měsíců opravdový nezájem.
  • Jako společné dítě můžou osvojit dítě jenom manželé.
  • Mezi rodiči a dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl.