Udržitelnost je možná jedním z nejskloňovanějších slov současnosti. Vy sama říkáte, že „sustainability“ je vedle slov „economy“, „money“ a „sex“ jedno z nejfrekventovanějších slov dle internetových vyhledávačů. Co je „udržitelnost“ podle Kamily Vodochodské?
Nejlépe si asi udržitelnost můžeme představit jako zastřešující deštník všech ostatních výrazů a přístupů k smysluplnějšímu a zodpovědnějšímu chování k naší planetě a společnosti. Význam slova ve skutečnosti nepopisuje žádnou konkrétní cestu nebo způsob, jak na to. Je to spíš jakýsi nositel hodnoty a potřeby změny k lepšímu v dlouhodobějším časovém horizontu, než je několik sezón módních kolekcí.
Rozumím. Chci tedy žít udržitelně. Kde začít?
Podstatné je si uvědomit, že nic 100% udržitelného téměř neexistuje. Potřebné nástroje, technologie a procesy, abychom fungovali zcela beze zbytku a energeticky neutrálně, jsme zatím nevymysleli. Takže můžeme být pouze udržitelnější. A udržitelnějších variant a přístupů je konkrétně v módě spoustu: od výroby na principu cradle to cradle, tj. v uzavřeném výrobním cyklu od vstupu po výstup vč. návratu po použití zpět do oběhu v recyklované podobě, využití organických nebo alternativních materiálů, lokálních surovin a práce nebo alespoň obchod podle pravidel fair trade. Stačí mít chuť je objevovat a zkoušet, a nakonec najít svou vlastní cestu – takovou, která bude nejvíce souznít s vašimi dalšími životními postoji a přesvědčeními. Možná už v něčem udržitelnější jste a ani o tom nevíte. Udržitelnější je třeba i to, když si raději pořídíte konečně takový kabát, který bude podle vašich představ, vyrobený pro vás na míru a bude opravdu hřát. I když bude dražší, díky kvalitě a pocit, který v něm zažíváte vám vydrží roky. Ve výsledku na tom kromě planety často ušetříte i vy.
Cradle to cradle, fair trade. Takže by si člověk měl nejdřív něco málo nastudovat, než se do toho pustí?
Je určitě třeba alespoň částečně „sladit slovník“, abychom věděli, čeho si při výběru zboží všímat, a hlavně kde a proč takové kousky vyhledávat. Na štítcích dnes už běžně najdete spoustu takových označení a s nimi souvisejících certifikací. Je dobré vědět, co se za nimi skrývá a co koupí podporujeme. A zda je to opravdu to, za čím hodnotově stojíme, ale také zda nám daný produkt může vlastnostmi materiálu, z nichž je ušit, nabídnout to, co očekáváme.
Přiblížíte alespoň ty nejfrekventovanější pojmy?
Udržitelnější módu obecně poznáte nejčastěji podle označení recyklovaná nebo organická. Liší se v tom, že recyklovaná móda má za cíl znovupoužití odpadních materiálů namísto výroby nových, a organická móda zase pracuje s přírodními materiály bez umělých nebo chemických příměsí. Liší se i proces pěstování suroviny. Typický příklad je certifikovaná bio bavlna. Převážně s přírodními materiály pracuje i zero waste, kde mimo to při výrobě nevzniká žádný nebo minimální odpad. Výrobky fair trade jsou zase zárukou férového zacházení s lidmi, kteří se na výrobě daného produktu podíleli. Nákupem lokálních kousků podpoříte české výrobce a snížíte uhlíkovou stopu spojenou s dovozem. A mohla bych pokračovat. Všechny tyto přístupy pomáhají planetě, ale každý trochu jiným způsobem. Řada značek, nejen těch módních, kombinuje hned několik různých přístupů. Všem, kteří se o udržitelnou módu zajímají nebo to teprve zvažují, doporučuji sledovat Průvodce udržitelnými nákupy Westfield Chodov, kde se tématu věnujeme z různých stran.
Všimli jsme si totiž, že i když udržitelnější alternativy svých kolekcí nabízí stále více módních značek, mnoho lidí stále tápe a přesně neví, co od těchto změn čekat. Často totiž na širokou veřejnost působí jen jako čistě marketingová strategie na ulovení zákazníků. Ne vždy ale jde nutně o greenwashing. Vnitřní změnu řada značek opravdu do své produkce postupně začleňuje jako nový standard nejenom vhodný, ale nutný pro módu 21. století.
Pokud tedy jde o udržitelnější šatník, je nutné vyházet celou skříň a začít znovu?
Rozhodně ne. Ve skříni máme často spoustu kvalitních kousků, na kterých je možné stavět. Ze začátku si stačí v klidu sednout a zamyslet se nad tím, které věci jsme loni opravdu unosili, které nám dělají radost, ve kterých se cítíme nejlépe a dokážeme s nimi kombinovat napříč ostatními kousky v naší skříni. Ty se stanou základem našeho budoucího šatníku. Udržitelnějšími variantami je můžeme doplňovat a výhledově i cíleně nahrazovat. Základem je ale nepořizovat nic, co skutečně nevynosíme. Emočním a unáhleným nákupům, byť ve slevách, již odzvonilo (smích). Na jednorázové akce je pak vždy možné něco si vypůjčit.
Sami spotřebitelé ale stojí za poměrně malou částí globálních emisí. Má to celé podle vás vůbec smysl?
I já sama jsem si prošla nelehkou dobou pochyb, zda to, v co věřím, může přinést změnu a má smysl. Po téměř 10 letech intenzivní práce na osvětě a vzdělávání jak sama sebe, tak veřejného i odborného publika je někdy těžké vidět jasná čísla. Ta ukazují, že dopady našich nákupních návyků a výrobně-technologických procesů módního průmyslu jsme nezastavili ani nezastavíme. Můžeme je ale alespoň zkusit zpomalit.
Podle mě svět nepotřebuje pár lidí, kteří budou žít 100% udržitelně, ale miliony těch, kteří začnou neodkladně své konzumní chování měnit aspoň o kousek. Zpětně tím budou vytvářet tlak právě na ty společnosti, kterým jsou principy a hodnoty udržitelného vývoje a stav planety a celé společnosti lhostejné. Důležité je udělat první krok a je úplně jedno, jestli se k němu odhodláte na víkendovém jógovém kurzu, nebo v kabince konfekčního řetězce. Jak takový první krok může vypadat, popisuji například na zmíněném blogu Westfield Chodov.
Budu ráda, když mi dáte vědět, jak se vám daří vykročit. A stejně tak napište, kdybyste tápali.