S Alicí se kamarádím od dětství, byly jsme jako dvojčata. Prožily jsme spolu základní školu, gymnázium, svatby, narození dětí a nakonec i rozvody.

Nevyšlo to

Naše osudy se podobají jako vejce vejci - s jedinou výjimkou: jsem na rozdíl od ní celkem dobře finančně zajištěná. K penězům jsem nepřišla díky sňatku ani díky rozvodu. Jsem úspěšná podnikatelka. Na začátku byl dobrý nápad a pak už jenom spousta dřiny.

Postavila jsem si domek, kde bydlím se svými dvěma dcerami, mám životní pojistku a samozřejmě úspory. A to navzdory skutečnosti, že jsem už dvakrát peníze půjčila a pak už je nikdy neviděla.

Poprvé jsem pomohla bratrovi, když se jeho firma položila. To bylo před šesti lety. S vrácením jsem pochopitelně nijak nespěchala a počítala jsem s tím, že mi sumu bude splácet. Uplynuly dva roky, brácha se z úpadku rychle vzpamatoval a ejhle, koupil si luxusní auto!

„Když jsi na tom tak dobře, mohl bys mi vrátit aspoň půlku těch peněz, co jsem ti půjčila,“ řekla jsem mu. On se ale začal vykrucovat, že investoval do zařízení firmy a tak dále.

Připadala jsem si jako úplný pitomec. „A to nutně potřebuješ auto za milion?“ - „Přece musím reprezentovat!“ řekl mi. Od té doby spolu udržujeme už jen formální vztahy. Tu a tam zavolám, kdy mi splatí dluh, jen abych dala najevo, že mu půjčku nehodlám odpustit.

Brácha však ví, že na něj nemám žádné páky, protože jsme nic nepodepsali. Ani mě to nenapadlo, vždyť jsme rodina! On ovšem radši obětoval naše dobré vztahy, než by mi obnos vrátil.

Zase jsem půjčila

Před třemi lety jsem vypomohla podstatně menší částkou kolegyni v práci. Prožívala manželskou krizi a potřebovala se odstěhovat od muže. A zase - jako bych se nepoučila - jsem jí půjčila peníze „na čestné slovo“.

Zdála se být na zhroucení a mně přišlo nepatřičné podepisovat nějaké papíry. Kolegyně se pak odstěhovala nejen od manžela, ale taky z naší republiky, neboť se ukázalo, že měla milence Rakušana. Od té doby jsem ji neviděla. A své peníze taky ne.

Teď má problémy Alice, moje celoživotní kamarádka! Vůbec si nemyslím, že by mě podrazila. Ovšem může se stát ledacos. Přijde nemoc nebo nedej bože smrt. Vím, že to zní cynicky a asi si teď myslíte, že jsem bezcitná a hamižná, že mi jde víc o peníze než o přítelkyni.

Sama jsem ze svých pocitů zmatená, stydím se za ně, ale pochybnosti se mi v hlavě vynořují samy. Kdybych neměla ony dvě špatné zkušenosti, určitě bych s půjčkou vůbec neváhala. Ale teď bych byla nejradši, kdyby se na mě nikdy neobrátila nebo spíš kdyby se nikdy nedostala do problémů.

Asi to udělám

Jenže pokud Alici peníze nepůjčím, nebude si moci koupit byt, který nutně potřebuje. Majitel domu, kde teď s dětmi bydlí, vyšrouboval nájem tak vysoko, že by ho rozvedená matka s dvěma školou povinnými dětmi vůbec nemohla platit. Banka jí nepůjčí, její rodiče jsou v důchodu a nikoho solventního kromě mě nemá. Když Alici půjčím, bude to asi doživotní půjčka.

Nakonec to udělám, co jiného mi zbývá. Jinak bych měla hrozné výčitky svědomí, že jsem nechala kamarádku ve štychu. Jenže co by dělala, kdybych na tom byla finančně stejně jako ona? Musela by si přece poradit i beze mě. Připadá mi nespravedlivé, že musím pořád řešit finanční problémy svých příbuzných a přátel.

Jindra

Dobré účty dělají dobré přátele

PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Kamarádka i bratr by měli pochopit, že když jim půjčíme, budeme od nich žádat běžné pojistky splácení. Vždyť ne nadarmo se říká, že dobré účty dělají dobré přátele!
  • Pokud by nám bylo hloupé projevit se jako nedůvěřivci, lze oprávněný požadavek vhodně „zabalit“. Třeba do slov: „Jistě, tobě věřím. Ale kdyby se nedej bože s tebou něco stalo, neměla bych v ruce vůbec nic. Navíc ani já nemůžu dopředu vědět, jestli se moje situace nějak nezvrtne.“
  • Jindra by také mohla kamarádce místo půjčky nabídnout třeba práci ve své firmě za lepší plat. Nebo jí pomoci s vlastním podnikatelským záměrem. Pokud to není reálné, stejně jí zbude volba minimálně ze dvou dalších alternativ: buď přímo odmítnout, nebo přestat mluvit o půjčce a rovnou ji pojmenovat jako dar. Když se kamarádce náhodou začne dařit, může ho vrátit.
  • Jinak si nedovedu představit, že by samoživitelka se dvěma školou povinnými dětmi mohla pravidelně splácet byt. Navíc když by si ho ještě měla zařizovat.
  • Ani kamarádce nebude nynější situace příjemná. Jak se asi musí cítit, jestliže ví, že když od přítelkyně peníze na byt obdrží, bude oběma jasné, že jde o půjčku „na věčné časy“. Pro obě by tak bylo snazší, kdyby se podařilo nalézt možnost nefinančního plnění. Aby se, jak se „hezky česky“ říká, mohla aspoň trochu revanšovat: pohlídat děti, vzít je na prázdniny apod. Možností je přece řada!