Pane Rudolfe, kterou svoji románovou postavu byste nejraději pozval na kafe?
Zřejmě by to byla Pavla Bartošová, hlavní hrdinka mé knihy To jsme, prosím, nebrali! Předpokládám, že po dávném fiktivním studiu zemědělské školy je teď nejspíš úspěšnou farmářkou, která by rozhodně nezapomněla na naši schůzku přinést z automatu lahvinku poctivého kravského mléka.
Kde berete jako muž inspiraci pro dívčí romány?
Měl jsem v životě to štěstí, že jsem si vybral shodou náhod jako svou profesi kantořinu. Při ní jste téměř denně v kontaktu se svými žáčky nebo studenty. A nebavíte se s nimi jenom o vyjmenovaných slovech po B. Dozvíte se spoustu věcí o jejich problémech, snech i rodinných tragédiích. Pochopitelně že od dívek mnohem, mnohem víc než od chlapců! Zvláště když vědí, že se na vás mohou spolehnout ve věci svého zpovědního tajemství. A málem bych zapomněl na naši dceru Alenu! Doba jejího dospívání mi přinášela přímo originální náměty.
Ale vždyť si pak o sobě mohly přečíst tyhle dívky ve vašich knížkách! Nestresovalo je to třeba?
K tomu nikdy nedocházelo. Hrdinkám jsem pokaždé vymyslel z bezpečnostních důvodů jiné jméno.
Stanislav Rudolf
Původní kniha Metráček se dočkala časem pokračování, přesněji druhého dílu. Právě teď oba vycházejí v jenom svazku. Druhý díl není mezi čtenářkami tak známý...
Zřejmě je to tím, že nebyl, na rozdíl od toho prvního dílu, zfilmován. Ale myslím, že i tak se čtenáři nebudou nudit.
Zavzpomínejme trochu i na natáčení filmu Kopretiny pro zámeckou paní. Příběh se filmoval na moravském Bouzově. Byl jste osobně přítomen?
Natáčení Kopretin pro zámeckou paní jsem se nezúčastnil. Nevím už proč, patrně v tom byly nějaké pracovní úkoly nebo zahraniční cesta. Ale rok před tím jsem náhodou dělal reportáž o hradě Bouzovu. A tam jsem letmo poznal dospívající dceru místního kastelána, která žila se svými rodiči
v přízemí zámku. „Tak to jsi vlastně taková zámecká paní,“ řekl jsem jí tehdy s jistou závistí. „Možná...,“ odpověděla s úsměvem ona. A já měl několik dní o čem přemýšlet, než mi hlavou bleskl titul mé příští knížky.
Kopretiny pro zámeckou paní
U kafe se občas s přáteli dělíme o své zkušenosti. Co byste poradil čtenářkám, které si třeba píšou nějaký blog na internetu, případně doma do šuplíku svoje příběhy? Jak by měly postupovat, aby vznikl z jejich psaní román, který by byl čtivý?
Aby zvolily postavy své knihy co nejzajímavější, aby se důkladně seznámily s prostředím, v němž se odehrává děj, aby naslouchaly lidem kolem sebe. Pak už je to pohodička sesmolit novou knížku.
Děkujeme za rozhovor.
Pardon, i já mám dotaz: tu čokoládičku, co jsme dostali ke kávě, vy nebudete?
Máte snad na ni chuť?
Ano. Já tu čokoládu prostě "müluji"! (smích)
Metráček