Představa romantické chatky, kde strávíme čtyři dny lenošením, procházkami případně lyžováním (bude-li se chtít) a zíráním z okna na malebnou zasněženou krajinu, nám opravdu zvedala náladu. Však to byla práce ukecat tetičku, aby chatu půjčila. Ne že by nám nedůvěřovala, ale je děsná zima a vše bude zamrzlé. „Holky neblbněte. Vydržte to ještě dva měsíce, teď bude hrozně promrzlá, vodu určitě nerozhejbete.“ Ale my ji přesvědčily, že to zvládnem. Vyjely jsme brzo, smířeny s tím, že budeme muset celý den pořádně fajrovat v kamnech, abychom chatu vytopily natolik, aby šla večer aspoň pustit voda a zima opustila promrzlé stěny. Ale představa pár dní mimo Prahu nám stála i za tu námahu a brzké vstávání.
Když jsme úspěšně dorazily, narazily jsme na první problém. Mezi problémy nepočítám takové podružnosti, jako vyházet si místo pro auto v dvoumetrových závějích a plus další dva metry k zavátým dveřím. Jak píšu, první problém nastal, když jsme se snažily otevřít dveře. Se zámkem jsme si poradily, použily jsme rozmrazovač na zámky do auta. Ale i po odemčení se dveře ne a ne hnout. Zamrzlo a konec. Po půlhodině vytrvalého, ale něžného lomcování a oškrabování zmrazků z rámu se nám je podařilo otevřít.
Zamrzlá chata
Na nápad, že ještě než zatopíme, vyvětráme zatuchlý vzduch, jsme rychle zapomněly. Okna na tom byla ještě hůř než dveře. Musíme hold počkat, až se vše rozehřeje a pak možná vyvětráme. Bude-li se nám chtít pouštět si mráz do našeho teplíčka.
Víkend byl nakonec báječný, pomineme-li, že jsme se musely vzdát základních ženských potřeb – jako třeba hygieny. Vodu jsme se neodvažovaly pustit, ani když byla chata vyhřátá, představa, že se nám nepodaří vše vypustit a my zničíme trubky, nás donutila stát se na tři dny pravěkými ženami. Užitkovou vodu jsme získávaly rozpouštěním sněhu, pro pitnou jsme vyjely do nedalekého – šest kilometrů vzdáleného - obchodu. Díky bohu za balenou!
Zamrzlá chata
Jak jsme to dělaly s nejzákladnější lidskou potřebou, vám neprozradím. Ani kdybyste mě mučili!
Ale… Protože je pořád zima jak na Sibiři a netváří se, že by se nás chtěla jen tak pustit a zimní prázdniny jsou v plném proudu, povíme si, co dělat, aby nám v případě naší nepřítomnosti dům nezamrzl.
- Nešetřit na nesprávném místě a nechat zapnuté topení, alespoň na minimum. Pokud máte kotel na tuhá paliva, máte dvě možnosti. Buď po domě rozmístit několik přímotopů, nebo požádat opravdu dobrého a spolehlivého souseda, aby vám alespoň obden chodil zatopit. Ať teplota neklesne dlouhodobě pod bod mrazu. Také je dobré koupit nemrznoucí směs do topení. Rozhodně, pokud jste už zamrzli, nezatápějte v kotli, s tím, že let v trubkách rozpustíte!
- Stejně tak nechat zapnutý bojler. Týden zbytečně ohřívat vodu na dvacet stupňů vyjde levněji než nový bojler a případně trubky. Ale pokud přežije topení, přežijí rozvody vody.
- V případě, že nemáte možnost topit, by znamenalo vypustit radiátory, vodu, zkrátka všechno, a to snad raději na to hory ani nejezdit...
- Pokud se vrátíte a máte přeci jen zamrzlo, není třeba se hned děsit. Pokud voda zatuhla před kratší dobou, máte šanci. Přitáhněte přímotopy, zatopte v krbu, zkrátka jak můžete a pomalu začněte dům vytápět. Rozhodně ale hlídejte trubky, abyste v případě jejich poškození ještě neřešili potopu.
- Rozhodně nepoužívejte žádný ze superychlých zlepšováků, jako třeba autogen! Buďte trpěliví.
- Zamrzlou vodu v záchodové míse rozpustíte tak, že ji pořádně prosolíte, nebo do ní nalijete nemrznoucí směs do ostřikovačů, případně opatrně prohřejete. Nelijeme vařící vodu! Nikdy.
Výše uvedené platí pro krátkodobé opuštění domu. Pokud na chatu nepáchnete celou zimu, musíte ji pořádně zazimovat, a to je na samostatný článek.
Pokud se divíte, proč tady rozebíráme takové samozřejmosti, věřte, že starousedlíci si vyprávějí legendy o Pražácích, kteří celé jaro zaměstnávají řemeslníky, protože jim zamrzlo topení, potrhaly se trubky a podobně. Sice se jim smějí, ale mají je rádi.