No řekněte, nemám já kliku? (Což mi naprosto nesmyslně evokuje starou dětskou hádanku: Má to čtyři nohy, dva rohy a kliku. Co to je? )
Ale zpět k mé technické storce. Po letech parkování v okolních uličkách se nám s ostatními nájemníky podařilo zařídit parkování na dvoře. Je to úžasná věc, auto máte pod dohledem, je tam vždycky místo, věci nemusíte z auta přenášet půl kilometru, nezajímají vás cedule o zákazu stání kvůli čištění ulic. Prostě pohoda.
Každý den, když jdu do práce nebo domu tak Ferdu (tak svému kovovému milovaném stařečkovi říkám) pohladím pohledem. Už jsme spolu hodně zažili, máme spolu vybudovaný pevný vztah. Když tu minulý čtvrtek Ferda svítí. Přesněji svítí zadní světla.
Autozkrat
Že bych po blondýnkovsku zapomněla zhasnout, je nesmysl. S autem se nehýbalo od pondělního večera, a za tu dobu by už nesvítilo, toho bych si prostě musela všimnout, když se pravidelně vracím domu za tmy a střízlivá (bohužel).
Zloděj! Napadlo mě nesmyslně, co by mi kradl? Kazeťák, kterému je taky hodně přes dvacet? Ale stupidita zlodějské části obyvatelstva je pověstná, hlavně díky škodám, které způsobí při lupu za 5 Kč. Okno bylo ale v pořádku, dveře zamčené. Záhada. Vzala jsem klíče, mobil a šla řešit nastalou hádanku.
Kromě zadních světel svítila ještě kontrolka mlhovky. Poctivě jsme zmáčkla každý vypínač, který jsme v autě našla. Vyzkoušela i kombinace. Nic. Nastal čas zavolat tátovi, po kterém jsem technické geny rozhodně nezdědila.
„Tak zkus všechno vypnout.“ „Uděláno, tak chytrá jsem taky.“ „Aha, tak to bude kraťas.“ Polil mě studený pot. „Budeš muset odpojit baterku!“
„Cooo???“ Polil mě pro změnu horký pot? Dobře, přiznám se. Ani nevím, kde baterka je.
Dostala jsem celkem blbuvzdorné instrukce, co a jak. Vyhrabala jsem z kufru nářadí. S jistými obtížemi otevřela kapotu. (Já vím, ale prostě jsem to dlouho nedělala, a proto zapomněla.) Našla baterii. Odpojila slabší svazek drátů. Auto zhaslo.
Já se pak dala na modlení až druhý den, kdy jsem startovala. Existovalo riziko, že marnotratně vysvícený proud mi bude chybět na startování, až pojedu domů. Nechyběl. Ferda je prostě boží autíčko. A já šikovná holka.
A víte, co to bylo? Náš rodinný odborník, který pracuje ve Škodovce ve vývoji, takže autům opravdu rozumí, závadu našel velice rychle. Na destičku s tištěnými spoji, která obhospodařuje světla (nevím, jak se jí správně říká), se dostala voda. A následný zkrat prostě nějak sepnul zadní světla a vypínač mlhovky a zapnul je. Zasr...(dámy prominou) sníh!
Radu, jak se zachovat, když vám auto svítí, bliká, nebo dělá jiné vylomeniny, i když nemá, jste našli už v článku. Takže ve zkratce:
- Pokud se nechystáte okamžitě odjet, rozhodně nezkoušejte startovat. Zbytečně budete vybíjet baterku a až budete potřebovat odjet, nenastartujete.
- Jak zjistíte závadu, odpojte baterii. Stačí klíč 10, nebo alespoň kombinačky. K baterce vedou dva svazky kabelů, zvolte ten méně objemný. Povolíte matku, nemusíte úplně rozšroubovat, vytáhněte objímku a tu zabezpečte. Stačí zabalit do hadru, abyste zabránili případnému dotyku se zdrojovým kolíkem.
- Zjistěte si, kdo z vašich známých má startovací kabely, případně sežeňte svalnatého kamaráda, který bude ochoten vás roztlačit. To pro případ, že je baterka vybitá a vám se nepovedlo motor nahodit.
- Nakonec vyhledejte servis, nebo nějakého odborníka, který zjistí, kde je zakopaný pes a opraví ho. :)
PS: Kdo by náhodou neznal odpověď na hádanku v úvodu: Koza na kolejích a má kliku, že zrovna nejede vlak. :)
Setkala jste se někdy s podobnou záležitostí a žádný muž nebyl zrovna po ruce? Napište nám do diskuse o co šlo a my vám přineseme návod, jak jednoduše vyřešit i bez mužské pomoci.