My Češi jsme ho objevili až po úspěchu trilogie Milénium Švéda Stiega Larssona, ale… „Můj vzor byly spíš anglické a americké detektivky, miluju především Jima Thompsona,“ říká spisovatel a dodává:

„Když Stieg Larsson začal psát, moje romány se už několik let překládaly pro zahraniční vydání.“ Vliv svého kolegy na popularizaci skandinávských autorů ale nepopírá. Důkazem budiž, že Nesboho prvotina vyšla česky před čtyřmi lety prakticky bez povšimnutí. Druhou šanci mu dal ředitel nakladatelství Kniha Zlín.

Na každé knize pracuje Jo Nesbo téměř dva roky. Stručný námět se vejde na stránku a postupně bobtná do několika verzí synopsí.

Práce s archivy a konzultace s odborníky z různých oborů jsou samozřejmé. Výsledkem je několikasetstránková bichle. Spisovatel si neurčil pracovní dobu (když mu tvorba nejde od ruky, nenutí se do ní).

Na rozdíl od řady úspěšných spisovatelů si nestěžuje, kolik času mu zabere propagace. „Že přišel globální úspěch, mi došlo, když jsem musel začít vstávat v půl čtvrté ráno, abych stíhal letadla.

Brblám, že kdybych chtěl slávu, mohl jsem zůstat rockerem, a kdybych chtěl honičku, mohl jsem zůstat makléřem, ale ve skutečnosti mi to nevadí. Já totiž na letišti rád píšu.“

Od hrůz k dětem

Vedle řady s vyšetřovatelem Holem napsal thriller Lovci hlav, jehož filmová adaptace se stala komerčně nejúspěšnějším norským filmem všech dob. Nad bezkurpulózním titulním hrdinou se slabší nátuře zvedá žaludek…

Jo Nesbo má dar donutit čtenáře od knihy nevstávat. A když už si myslíte, že znáte vraha, přijde nečekaný zvrat. Popisuje brutalitu a zlo, přestože se Skandinávie pyšní nejnižší násilnou kriminalitou na světě.

„Zlo mě fascinuje od dětství. Pozoroval jsem spolužáka, jak chytá o přestávce mouchy a pinzetou jim trhá křídla a nožičky. Nikdy jsem mu v tom nezabránil, zřejmě mě to přitahovalo…“

Stejně jako v krimi používá litry krve, v knížkách pro děti nešetří humorem. K jejich tvorbě se dostal přes vymýšlení pohádek své dceři: „Byla bázlivá, takže vyhrát musel vždy ten nejslabší.“

K dětským hrdinům přimyslel praštěného vědce. Česky zatím vyšel jen Doktor Proktor a prdící prášek. Vtipný a chytrý, přitom zakukleně nementorsky výchovný. Při jeho čtení se budou z pokojíčku ozývat výbuchy smíchu.

Vědec totiž vymyslel preparát, po němž jsou větry nepáchnoucí, zato pěkně hlučné a navíc způsobují vznášení. „Miluju psaní příběhů, snažím se vést každého, kdo je ochoten naslouchat,“ uzavírá autor.