Jedním z kolegů, kteří v knize mluví, je Jiří Štěpnička, na jehož maminku komunisté připravili past a ona pak strávila léta ve vězení. Štěpnička v knize prozradil, jak o jeho mamince Jiřina mluvila.

„Pokud jsme hovořili o mé mámě, Jiřina se o ní vždy vyjadřovala s obdivem. A vím, že moje máma uznávala zase Jiřinu. Máma byla z kriminálu v Pardubicích propuštěna na amnestii v roce 1960, měla velmi podobný osud jako Jiřinin tatínek, a i tohle spojení možná hrálo v té vzájemné úctě svou roli,“ vysvětluje Štěpnička v nové knize.

„Navíc jsme bydleli v Římské 43, kousek od Vinohradského divadla, takže se mohly i potkávat… Ale v divadle se nikdy nesetkaly, máma na Vinohradech skončila v roce 1951, a Jiřina tam nastoupila až v roce 1967, kdy už byla máma po propuštění v Realistickém divadle,“ popisoval události doby Štěpnička.

„Takže Jiřina nemohla být ani u toho, když se v hereckém souboru hlasovalo o mámino nejpřísnější potrestání a podepisovala se petice,“ objasňoval. Na Jiřinu pěl v knize jenom chválu a má s ní i pár veselých historek.

V seriálu My všichni školou povinní hrála rozvádějící se manželku a Štěpnička jejího nového partnera.
„V souvislosti s tímhle seriálem si vybavuju hlavně jednu scénu! Točil se Silvestr, kde si s Jiřinou připíjíme na Nový rok,“ začíná své vyprávění.

„Tenkrát věci, jako bylo šampaňské bez alkoholu, neexistovaly, takže se točilo s pravým. Otevřel jsem lahev, nalil každému decku do šampusky, ťukli jsme si, a já v záběru do sebe skleničku na jeden lok obrátil,“ popisoval průběh natáčení herec.

„Ovšem Jiřina, jak je to chytrá herečka, si jen tak lízla. Záběr se totiž málokdy povede napoprvé, jednou vám sedne na objektiv moucha, podruhé se něco porouchá, zkrátka, pořád je něco. Tuhle scénu jsme točili skutečně desetkrát,“ tvrdí v knize.

„To znamená, že jsem otevřel deset lahví šampaňského a vypil ho litr! (smích) Po natáčení jsem byl jako metla, a ještě ke všemu jsem ten samý den večer měl ve Stavovském, tehdy Tylově divadle, premiéru Čapkovy Matky,“ vyprávěl Štěpnička gradující historku.

„Petr Štěpánek mě tam musel dávat dohromady. (smích) Vzpomínám na to v souvislosti s Jiřinou a s tím, že tehdy jsem pochopil, co to je chytré a předvídavé herectví,“ zakončil své povídání Jiří Štěpnička, který má Jiřinu velmi rád. Informace přinesl blesk.cz.