Kdo jiný by mohl ze současného showbyznysu vzpomínat na Grossmanna než zpěvačka a kamarádka Naďa Urbánková. Té psal nejkrásnější texty přímo na tělo a možná kvůli tomu se spekulovalo, že jsou tajní milenci.
„Všichni si mysleli, že je mezi námi erotický vztah, ale nebyla to pravda. Bylo mezi námi nějaké zvláštní pnutí, ale vždy jsme zůstali jen kamarády. Nikdy nás ani nenapadlo si spolu něco začít. Jirka pro mě složil nejkrásnější písničky, jaké jsem kdy měla, a já jsem mu za ně byla neuvěřitelně vděčná,“ vzpomíná na kamaráda ve své knize Osud jménem Urbánková.
Když se mluví o Jiřím Grossmannovi, snad každý si vzpomene i na jeho parťáka Miloslava Šimka (†63). Oba spojovalo nejen hluboké přátelství, ale i stejný nepřítel - oba muži zemřeli na téměř stejný typ rakoviny.
Urbánková také podle svých slov seznámila s Grossmannem Jiřího Suchého. „Viděla jsem tak vznikat dvě slavné party – Suchého se Šlitrem a Šimka s Grossmannem,“ míní zpěvačka, která s oběma nějaký čas vystupovala.
Tajemná nemoc a poslední aplaus
To, že Grossmann je vážně nemocný, věděli jen vyvolení. „Nikdo jsme netušili, že je smrtelně nemocný. Jirka nám o své nemoci nic neřekl. Tajil to. Nemoc pokračovala rychle. Trávil hodně času v nemocnici a pár týdnů před smrtí si přál vystoupit. Na ten den nikdy nezapomenu,“ líčí uznávaná zpěvačka.
Den před svou smrtí Grossmann na jeviště dorazil. „Lékaři ho opíchali injekcemi a přivezli ho do divadla. Spatřila jsem kostru potaženou kůží. Obložili jsme ho polštáři a odvezli ho na jeviště. Jak my herci, tak i diváci věděli, že to je představení pro něj. Jirka se chtěl evidentně rozloučit. Bylo to příšerně smutné. Jirka zemřel krátce nato, ve věku třiceti jedna let,“ říká Urbánková.
Mezi lidmi se tehdy říkalo, že Grossmann zemřel na leukémii. Skutečnou příčinou jeho smrti byla ovšem Hodgkinova choroba, což je nádorové onemocnění mízních uzlin. V té době tato nemoc byla málo známá a takřka neléčitelná.
(*20.7.1941 - †5.12.1971)
Studoval stavební fakultu ČVUT, kterou nedokončil, poté se začal věnovat umělecké práci. Nejprve jako hudebník, později jako textař, zpěvák a herec. Spolu s Miloslavem Šimkem založil Klub Olympik. Krátkou dobu byl členem plzeňského divadla Alfa. Ve dvojici Š+G uváděli pořady v divadélku Sluníčko a Karkulka (Karlínský kulturní kabaret). V roce 1967 se stali členy divadla Semafor. Byl autorem mnoha textů, které se zpívají dodnes (Závidím, Drahý můj, Jako kotě si příst, Ruby, Čekej tiše, Blizzard a další). V letech 1964–68 byl Jiří Grossmann ženatý s Janou Kubelkovou (nyní Bonhardovou). Jako herec si zahrál ve filmu Jiřího Menzela Zločin v šantánu. Po odchodu ze Semaforu založil Miloslav Šimek Divadlo Jiřího Grossmanna a o několik let později vznikla i nová pražská Pasáž Jiřího Grossmanna.