Jak se nadějný hráč basketu dostane k pořadu o vaření?

Jako sportovec jsem mohl cestovat do zahraničí. To bylo před změnou režimu pro mnoho lidí složité, až nemožné. Využil jsem proto příležitost a jako vyučený kuchař ochutnával speciality z místní i mezinárodní kuchyně. Třeba v Amsterdamu, když jsem byl na výměnném pobytu. Bylo to město mnoha tváří, které mě od začátku imponovalo volností a způsobem života. Žije tam obrovská komunita špičkových kuchařů, kteří zakládají restaurace a obchody s ingrediencemi, které u nás tehdy nebylo možné sehnat. Znal jsem maximálně mrkev, celer, petržel a občas pórek, Takže místo toho, abych chodil po městě a zkoumal památky, jsem si začal fotit různá jídla a sbíral recepty. Podobně jsem to pak dělal v každé destinaci.

Jaké země vás nejvíce ohromily?

Asi nejdál jsem byl v Japonsku, kde jsem strávil měsíc. Byl to úžasný a silný zážitek. A právě gastronomie mě, z hlediska objevování různých kuchyní, začala šíleně bavit.

Poznatky jste si ale přinesl i z Karibiku, Afriky a Nového Zélandu.

Ano, nemám problém zajít za šéfkuchařem a slušně ho poprosit o recept nebo o vyfocení určitého pokrmu. Někdy mi dokonce dovolí i něco uvařit na ukázku. Ve všech koutech světa jsem se ale také zajímal o to, jak žijí a co jedí obyčejní lidé. Většinu vydělaných peněz jsem poté dával do cestování a s ruksakem objel pomalu celý svět.

V jakých podnicích jste sbíral vaše recepty a nápady?

To je různé. Byly to vyhlášené restaurace, ale i pouliční kuchyně nebo obyčejné podniky, ve kterých jsem nemusel dávat za jídlo pět tisíc.

Kdy jste začal přemýšlet, že poznatky z cest využijete?

Přihlásil jsem se do konkurzu na šéfkuchaře v prestižní restauraci Petersberger Hof a vyhrál. Byla to skvělá práce. Měl jsem možnost uplatnit zkušenosti v plném rozsahu, protože jsem si mohl dělat, co jsem chtěl – sám si třeba nakupovat nebo dvakrát denně psát nový jídelníček, což je pro šéfkuchaře praktické a zároveň motivující.

Kde shledáváte největší rozdíly, co se týče české a zahraniční gastronomie?

Určitě v experimentování. Mnoho lidí má najeté určité recepty a z těchto kolejí se bojí vybočit. V cizině se hodně improvizuje a vznikají různá velmi chutná jídla, ze kterých se pak stanou vyhlášené speciality. Jde o to povolit uzdu fantazii a zkusit skloubit ingredience podle vlastních chuťových buněk. V Thajsku třeba taková žebra, která my dáváme jen do polévky, grilují a jedí na spousty způsobů.

Prozradíte nám nějaké originální menu na slavnostní večeři?

To záleží na tom, pro koho chcete vařit. Pokud by mělo jít například o svatbu, velký základ je mít správné nádobí, které vypadá hezky už na pohled – například stříbrný tácy a podobně. Pak už je vlastně jedno, co vaříte. Záleží na tom, aby to vypadalo hezky barevně, protože ta příležitost si to zaslouží. Důležité také je, aby porce byly spíše menší. Není dobré přecpat se, pak jste tak akorát zralí jít si lehnout. Naopak když můžete při hostině jen tak zobat a k tomu popíjet dobré víno, tak vás to příjemně naladí. Když jsem třeba naposledy připravoval slavnostní bufet pro rodinné známé, udělal jsem jim několik druhů kuchyní najednou. Šlo o předkrmy ze španělské, italské a francouzské kuchyně.

Mezi přáteli jste prý pokládán za učiněného kouzelníka…

(směje se) Dělám práci, která mě baví. Jsem přesvědčený, že lze vařit rychle, chutně, zábavně a v pohodě. To je moc důležité – přistupovat k vaření s dobrou náladou a v klidu. Spousta žen se zbytečně nervuje, a tak jim chci ukázat, že všechno se dá dělat rychleji a jednodušeji, než si myslí.

Kdy přišla nabídka, že byste mohl moderovat na Nově?

Nejdříve jsem vařil pro internetovou televizi. Vše se natáčelo u mě v kuchyni a já pravidelně vymýšlel různé recepty a vyprávěl k nim postup. Po několika natáčeních se z toho stal oblíbený pořad, dvakrát byl dokonce vyhlášený jako video týdne. Když pak Nova začala hledat moderátory pro nový pořad o vaření, přihlásil jsem se a oni mě vybrali. Ani jsem tam nemachroval. Přišel jsem prostě s tím, že nechci dělat zbytečně složité věci, ale vařit pro normální lidi, kteří přijdou unavení z práce a chtějí se najíst a připravit si jednoduché jídlo za pár minut.

Jak nabídku Novy přijala vaše rodina?

Byli samozřejmě rádi, ale nedělali jsme z toho žádnou vědu.

Takže mediální sláva vás nechává chladným?

Výhody tu nějaké jsou. Třeba když jdu do obchodu, vždy mi hned poradí a rychle obslouží. Lepší by však bylo, kdybych přišel do hospody a oni mi uvařili zadarmo. To se ale ještě nestalo. (směje se)

Jiří Babica
Věk: 47
Datum narození: 1. května 1961
Místo narození: Praha
Znamení: Býk
Povolání: kuchař
Vyučil se v hotelech Palace a Ambassador.
Poté pracoval devět let v hotelu Alcron.
Roku 1989 odjel do Kolína nad Rýnem, kde měl šanci vařit ve vyhlášené restauraci.
Nyní je známý především díky kuchařské show Babicovy dobroty na Nově.
Rád cestuje a nově získané poznatky z cest uplatňuje ve svých receptech

Jak trávíte volné dny? Máte čas zajít si s kamarády na basket?

Čas si vždy udělám. Basket hraji pravidelně jednou týdně. Poslední rok i poctivě běhám. Začínal jsem na pěti stech metrech, teď už běhám pět kilometrů. To samé mám s posilováním. Nejdříve jsem udělal maximálně pět kliků, dnes jsem na devadesáti pěti. Každý den se snažím udělat o jeden víc a věřte, že to jde.

Provozujete i obchod s lyžařským vybavením a servisem. Je to váš další koníček?

Lyžování je mojí velkou vášní. Provozování obchodu je ale mé druhé povolání, kterému se už nějaký ten rok věnuji. Stejně jako vaření, i tohle dělám rád. Vždy se skvěle odreaguji a zapomenu na problémy. Jsem trochu kutil, takže mi broušení a voskování lyží pomáhá relaxovat. Loni jsem hned po sezóně vyměnil lyže za brusle a obchod jel nonstop. Teď ale plánuji přes léto pracovat spíše na vylepšení pořadu o vaření.

Co budete vylepšovat? Jaké jsou vaše slabiny?

Snažím se vylepšit svůj projev. Mám občas problém, že se opakuji a třeba nějaké slovo řeknu v průběhu jednoho dílu několikrát.

Bleskový dotazník pro Jiřího Babicu:

Sladké nebo slané?
Slané

Pivo nebo víno?
Pivo

Nejoblíbenější jídlo?
Řízek s bramborovým salátem

Thajská kuchyně nebo česká?
Thajská

Co by nepožil?
Lékořici

Domácí strava nebo restaurace?
Domácí strava

Bez čeho se v kuchyni neobejde?
Ruce, pánve

Nejlepší afrodisiakum?
Česnek