Pak pro mnohé překvapivě změnil profesi a odešel do vznikající televize Barrandov.

„Bylo to po mediálně šíleném roce, který jsem strávil s Vendulou Svobodovou po smrti jejího muže a byl jsem z toho prostředí tak morálně i psychicky zdeptaný, že jsem musel odejít,“ vysvětluje. „Nabídka z televize přišla jako znamení, že bych se měl rozhodnout pro změnu.“

Říká se jen s mírnou nadsázkou, že tohle médium převrátí člověku život naruby. Cítíte to stejně?

Ano. Když někdo říká, že mu televize proroste do života, je to pravda. Sedíte tady u stolu, vymýšlíte pořad, skládá se jako mozaika; námět, scénář, režisér, kameraman… Nemůžete přestat. Za půl roku se na něj dívají statisíce diváků a píší vám, jestli se jim to líbí, nebo nelíbí. To je magický, fascinující pocit.

Po třech letech jste se nedávno stal programovým ředitelem. Běžná divácká představa asi je, že je to člověk, který rozhodne „tohle ano – tohle ne“.

Nedávno na poradě byli kolegové naštvaní, že mluvím v šifrách, protože když ještě není podepsaná smlouva, říkám pan X, paní Y. Musím hovořit v šifrách i v rámci televize. Stalo se nám třeba s Petrem Vondráčkem, který byl vybrán na post moderátora pořadu To byl náš hit, že někdo z televize (vím kdo) to ze samé radosti rozeslal obchodním partnerům a buch, už to bylo v novinách.

Jenže Petr ještě nepodepsal smlouvu! Naštěstí se zachoval korektně a nevyužil toho, že teď si teda může říct tolik a tolik. O Danu Morávkovou jsme přišli, měla moderovat po Ivě Kubelkové pořad Máme dítě, ona souhlasila, ale do médií to prosáklo dříve, než cokoli projednala na Nově, a samozřejmě pak nemohla naši nabídku přijmout, protože jí to na Nově nedoporučili. Bohužel tyhle věci se stávají.

Plánujete, máte výzkumy. Divák je ale tvor nevyzpytatelný a jeho zájem vylítne až nebývale, viz dětský Animáček.

To je ta lepší varianta, než když plánujete úspěch a pořad si nakonec své diváky nenajde.

Který třeba?

Konkrétně Mazec, což byla taková třeskutá talk show Kateřiny Hrachovcové a Martina Dejdara. Přestože tam chodili zajímaví hosté, odezva nefungovala.

Víte, proč děti baví Animáček?

Stojí hodně na úspěchu Šmoulů, což, skromně přiznávám, byla moje myšlenka. Seděli jsme v hospodě na Karlštejně a přemýšleli, co bychom do bloku pro děti mohli dát a napadli nás Šmoulové. Dnes máme pětadvacet procent diváků na trhu.

Jenže co zabere, nevíte nikdy. Kdyby recept existoval, tak se točí jen oscarové filmy, zpívají pouze hity, píší se bestsellery a superčlánky, které si čtenáři zcela určitě koupí. Tak tohle neumí nikdo.

Máte nějaký tým poradců, „své lidi“?

Dramaturgy a pak osobnosti z českého filmu a televize, se kterými se scházím sólo a konzultuji s nimi své záměry: týdně mi chodí desítky různých námětů. Netroufl bych si rozhodnout bez konzultace s odborníky.

Postihla vás nemoc špičkového manažera, že neznáte volno?

Jistě. Nevěřím, když někdo říká, že striktně dělí práci a soukromí, protože například v televizi to nejde. I doma ji sleduji profesně, otevřený notebook mám neustále před sebou, zasahuje mi prostě velmi do života. Ale já proti tomu nijak neprotestuji. (smích)

Máte pracovní stresy?

Kdo je dnes nemá! Relaxuji jógou, velmi mi pomohla jak na stresy, tak na nemocná záda.

A když cestujete, jste pořád „na příjmu“?

Už jsem zkusil být i „mimo“, poprvé loni v Barmě. Nevzal jsem si notebook, protože tam nebyl signál, a mobil nám na letišti zabavili jako každému turistovi. Tak jsem zjistil, že můžu existovat bez techniky a vůbec nic se nestane. Jinak jsem ale s televizí v kontaktu neustále.

Občas si však odskočíte do starých časů a pořádáte Karlštejnské slavnosti.

Protože jsem karlštejnský patriot! S Pavlem tady bydlíme už šestnáct let. Vybírám představení, hráli tam skvělí herci jako Karel Roden, Ondřej Vetchý, Hana Maciuchová a řada dalších. Vždycky jsou na slavnostech dvě divadelní inscenace a k tomu nějaký koncert.

Pořád ještě máte ty obrovské bulmastify?

No jistě! Máme vždycky otce a syna. Je to starost, jsou to dvě telata, jeden má sedmdesát kilo, takže nám je nechce nikdo hlídat.

Jak jste spolu s Pavlem dlouho?

Letos v září to bude pětadvacet let, dopřejeme si jako dárek slavnou vlakovou trasu z Benátek do Prahy…

Orient Expressem?

Jak říkáme v Barrandovském videostopu: tato odpověď je správně.