Sotva světová verze vašeho Hamleta doputovala do Prahy, zazněla typicky česká otázka: už jste milionář?

Kdo si myslel, že budu mlžit, spletl se. Milionářem jsem byl už dávno před muzikálem, vydělal jsem dost peněz za své zlaté a platinové desky. A že jich bylo! Tenkrát jsem ten pytel peněz vzal a se značným rizikem ho šoupl do výstavby Divadla Kalich.

Tohle riziko nakonec znamenalo obrovský komerční úspěch.

O tom není sporu, ale pro mě byla zásadnější satisfakce, že jsem dokázal vydupat ze země novou scénu a uvést na ní svůj muzikál. To se nedá zaplatit.

Který muzikál vás vždycky vezme za srdce?

Jednoznačně Jesus Christ Superstar. Když jsem ho slyšel poprvé na gymplu, nevěděl jsem, že to je muzikál. Dodnes nepochopím, že ho napsali dva dvaadvacetiletí kluci. Jinak jsem viděl spoustu představení různě po světě a jako poctu všem divadelním řemeslům musím jmenovat Lvího krále. To je něco fantastického.

Váš syn má kapelu, skládá, dcera Ester sbírá sportovní medaile. Hezky si to rozdělili.

Ale Ester je i na muziku. Jen jí chybí čas. Třeba za mnou přijde a chce pomoci s kytarou do Black Bird od Beatles. To není zrovna pro začátečníky… To jen pokud zrovna nevisí na posilovacím nástroji, nehraje beach volejbal, nejede z kopce na lyžích nebo snowboardu, což dělá v podstatě pořád.

Čím vás děti vždycky dokážou překvapit?

Že jsou to mí nejlepší kamarádi. Většina rodičů to o svých dětech nemůže říct ani náhodou.

Ještě žijete v Krkonoších?

Špindlu odzvonilo. Ester studuje gympl v Praze, letos jela jen čtyři závody v republice, ostatní v Alpách, Pyrenejích a příští rok budou ještě víc po světě. Ve snowboardingu skončila celkově pátá na Evropském poháru, příští rok pojede svěťák.

A čemu odzvonilo?

Tomu, že jsme tam čtyři měsíce měli rodinnou idylku v zasněžené chaloupce. Jonáš se chce věnovat své muzice a výtvarnému kumštu. S kapelou zkouší na horách jen o víkendech, to se ho tam snažím vytáhnout, když už je tam zařízené studio.

Vrátil jste se z dovolené v Řecku – zase byla sportovní?

No jo, beru to tak, že je třeba si vyčistit hlavu. Lyže a snowboard provozuju přes zimu, v létě tenis, který hraju dost blbě, ale rád, squash, ten je lepší, že se nemusí chodit daleko pro míček. No a windsurfing.

Když se takhle touláte po světě, které lahůdky u vás bodují?

Mám rád středomořskou a asijskou kuchyni. Ale první hledisko je vždycky – s kým. Největší trest by pro mě bylo vychutnávat si menu v michelinské restauraci sám. Anebo s nějakým volem.

Jaká byla oslava vaší padesátky?

Bezva. Nadělil jsem si koncert na festivalu v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. Spousta lidí, zpívali písničky, které jsme hráli. Co víc si tak asi přát… Ale to nebylo všechno. Od rodiny jsem dostal vysněnou kytaru a k tomu si s námi Jonáš střihl tři písničky.

Co děláte právě teď?

Dost se flákám. (smích). Ale píšu i nějaké písničky. Myslím, že se mi budou hodit, protože natáčíme nové album se Žentourem a chystám desku: bude se jmenovat Fifty forever nebo Sweet Fifty. Z písniček, které jsem, jak se říká, posbíral ze šuplíků.