Řadu let byl pedagogem a ředitelem Evropské obchodní akademie. Vždycky ho to ale táhlo k divadlu. Nemohl si zkrátka pomoci. Až později zjistil proč. Je totiž synem Jana Wericha a celou dobu vyrůstal v adoptivní rodině.

„Byl jsem překvapen, protože ani v určité předtuše, že něco takového existuje, jsem nepředpokládal, že bych byl synem herecké legendy. I když mi často vrtalo hlavou, že jsem odmalinka komediant,“ vzpomíná Petrášek v rozhovoru pro deník Aha!.

„Už jako student jsem hrával divadlo, zatímco moji rodiče, otec soustružník a matka prodavačka, byli tomuto druhu činnosti na hony vzdáleni,“ podotýká. Že je Werichovým synem, se dozvěděl, až když herec zemřel.

K divadlu ho to táhlo vždycky

„Možná měla moje adoptivní maminka strach, abych neodešel za ním a ji neopustil. To bych ovšem nikdy neudělal, protože rodina Petráškových mi dala lásku, péči i vzdělání. Po smrti adoptivního otce Vladimíra v mých čtrnácti letech to byla právě maminka Miluše Petrášková, která se o mě postarala,“ říká pokorně Petrášek, jenž si někdy mezi jméno a příjmení vloží ještě slovo Werich.

Nikdo by mu neměl za zlé, kdyby se rozhodl to velké tajemství matce vyčítat. Ona o něm přece celou dobu věděla. Kdyby mu to řekla, dost možná by se stihl s otcem potkat. Maminka však mlčela jako hrob, a tak Petrášek neměl šanci.

„Nechovám v sobě od začátku žádnou hořkost nad stavem, který nastal. Jsem rád, že jsem na světě, a nikomu nic nevyčítám. Asi to tak mělo být,“ myslí si Petrášek. Váží si toho, že vyrůstal v milující rodině, a to je pro něj to hlavní.

Tušil, že je adoptovaný

Už v minulosti ho napadlo, že by mohl být adoptovaný, ale nikdy to nevyřkl. „Víte, když je člověk adoptovaný, tak mu to okolí občas dá najevo, buď omylem, nebo možná i schválně. Často zcela nevybíravým způsobem. Takže jsem cosi tušil. Starší rodiče měli jen mne, byli dělnických povolání, zatímco já tíhl ke studiu a umění,“ divil se sám sobě Petrášek.

„Po střední ekonomické škole v Berouně jsem chtěl jít na DAMU. Maminka mi to ale nedovolila s tím, že herci jsou samá lehká holka. Začala mě trošku vydírat, říkala, že můj tatínek by si to nepřál. Myslela samozřejmě adoptivního otce,“ dodává Petrášek, který je na svého pravého otce pyšný, byť se s ním nikdy nesetkal.