Každým otočením kohoutku či spláchnutím vypouštíme takzvanou odpadní vodu. Odpadní roury a kanalizace ji odvedou do čističky. Kromě pevných částí, různých saponátů a jiných úklidových prostředků se v ní nacházejí i další chemické látky. Jedná se například o zbytky léků, jako jsou antikoncepce nebo aspirin, které lidé vylučují močí.

Drogy čističky nevyperou

Odpadní vody se v čističkách vyčistí tak, aby nebyly zdraví nebezpečné, a vypustí se do řeky. Odstraní se veškeré pevné i většina škodlivých látek, ovšem některé (třeba zbytky léčiv či drog) čističky ještě zlikvidovat neumějí. Relativně „čistý produkt“ z čističek v řekách získává další nové společníky, jako jsou například dusičnany a dusitany, které se používají převážně ke hnojení. Do řeky je „spláchne“ i malý deštík. Voda ale může přenášet také různé patogeny – bakterie a viry způsobující závažná onemocnění. Nejčastějšími jsou Salmonela, E.coli, Toxoplasma či pro kojence velice nebezpečné rotaviry.

Vydezinfikované = zdravé

Pitná voda se získává úpravou surové vody, jejíž velká část pochází z povrchových a smíšených zdrojů, tedy z nádrží a horních toků řek. Úprava probíhá v úpravnách na mechanickém, biologickém, chemickém či fyzikálně-chemickém principu. Žádná metoda nikdy nedokáže odstranit 100 % všech škodlivin. Ve vodě určené k pití tak může zůstat určité množství již zmíněných dusičnanů, dusitanů a léků. Navíc je nutné vodu z důvodu přítomnosti bakterií, spórů a virů ošetřit chlorací. Chlor pak sice vodu chrání i proti kontaminaci ve vodovodním potrubí, ale také nepříjemně mění chuť a pach. Chlorovaná voda není vždy vhodná ani k mytí – především pro alergiky a ekzematiky, protože vysušuje kůži. Pro nemocné citlivé jedince a děti se rovněž nedoporučuje k pití.

Nebezpečné trubky

Z úpraven pak „čistá“ chlorovaná voda putuje do vodojemů a našich domácností. Čeká ji však ještě dlouhá cesta spoustou trubek. Ty jsou hotovým rájem pro vznikn mikroflóry a usazování různých nečistot. Navíc v České republice ještě zůstává asi půl milionu lidí, jejichž vodovodní trubky obsahují jedovaté olovo, které se pak dostává s vodou do jejich skleniček. Nebezpečné jsou ale i trubky ze starších typů PVC, mosazi a červeného bronzu.

  • Do naší skleničky nám z vodovodu teče na první pohled čistá a pro zdraví nezávadná voda, což ale neznamená zdraví prospívající.

Zůstávají v ní stopová množství léčiv a hormonů, která při dlouhodobém působení především na citlivý nebo dětský organismus mohou mít záporný vliv. První nepříznivé účinky povrchové vody již byly pozorovány u zvířat, která ve vodě žijí. Mění se jejich pohlavní orgány. Na člověku zatím nebyly tyto
změny prokázány. Nikdo ale neví, jak se hormony a léky, byť v malém množství, mohou chovat ve spojení s chlorem, dusičnany a dalšími látkami přirozeně se vyskytujícími ve vodě. Zatím ještě neuplynulo dost času, abychom účinky tohoto „chemického koktejlu“ pocítili. Budoucí generace
včetně našich dětí se s nimi ale s nejvyšší pravděpodobností budou muset poprat.