„Krizi poznám podle toho, že mi někdo přijde opravit střechu,“ směje se jeden můj známý, který má starší domek ve středních Čechách. „Dva roky už sháním řemeslníka, obtelefonoval jsem všechny firmy v širokém okolí. Každý řekl - ozvu se, až budu mít čas. Neozval se nikdo. Kšeft za pár tisíc zatím nikomu nestojí za námahu.“

Uklidni se a zpomal

Pro politiky je krize (údajná i skutečná) příležitost k ještě vynalézavějšímu uplácení voličů jejich vlastními penězi. Pro ekonomy je to ale ozdravný proces, který čas od času „pročistí vzduch“. Když stát špatně hospodaří, banka špatně půjčuje a firma vyrábí něco nesmyslného nebo nadbytečného, nepovede se jim dobře (žádné šrotovné nadlouho nepomůže).

Nijak výrazně (zatím?) nepřibývá ani sebevražd, což se ve 30. letech dělo. Včetně několika romantických, jako třeba milenců v Praze-Libni, kteří v dopise na rozloučenou napsali „Není práce, není chleba, nezbývá nežli smrt.“ Nedá se ani říct, že by zrovna kvůli ekonomické nejistotě klesal počet narozených dětí.

Zdá se vám, že exekuce dlužníků jsou děsivá novinka posledních let? Ba ne, v období 1931-1935 jich bylo v Československu vyhlášeno 7,2 milionu!

Žádná novota také nejsou podvodní zprostředkovatelé práce, kteří z chudáků tahají i poslední groše. Jejich rafinovanost už tehdy neznala mezí. Slibovali třeba zaslat nabídku volných míst za korunovou známku. Uchazeči pak přišla obálka ofrankovaná 30haléřovou známkou a v ní pár bezcenných tipů. Mazaný šejdíř tak měl na každé oběti zisk 70 haléřů, což tehdy nebyla zanedbatelná hodnota.

A co se nejspíš už nikdy nebude opakovat, to je tehdejší lavina asi 600 žádostí na ministerstvo spravedlnosti. Zájemci se ucházeli o místo kata, jež právě tehdy uvolnil mistr popravčí Broumarský…

Co je vlastně v nás?

Ojediněle docházelo za prvorepublikové krize k děsivým událostem. Např. když invalidu Karla Slezáka zavraždila jeho vlastní rodina, aby ho nemusela živit.

Při pohledu na dávnou krizi ovšem těžko můžeme dojít k nějakému jasnému poučení pro dnešek; natožpak k doporučení pro budoucnost. Změť statistik dodává údaje, které jsou někdy přímo protichůdné. Podle jedněch třeba krize napomohla zdraví lidí, protože méně jedli, méně pili alkohol i kouřili a více se pohybovali.

Podle jiných je naopak zabíjela zvýšeným stresem. Ubylo dopravních nehod, ale vzrostla pouliční kriminalita. Podle jedněch studií se rodiny v nouzi dokázaly víc semknout (ubylo rozvodů). Podle druhých ovšem přibylo domácího násilí. A tak by se dalo dlouho pokračovat.

Přese všechno to však ukazuje, že i za krize se dal prožít hezký život. Chtělo to jen nespojovat své štěstí třeba jen s novým velkým autem, nýbrž i s pevnými vztahy. To platí pořád; ať už ta krize u nás udeří, nebo ne…