"Když jsme s manželem dostali od banky hypotéku, byla jsem šťastná, protože jsme si mohli pořídit domek za Prahou, o jakém jsem vždycky snila," vypráví dvaatřicetiletá Tereza. "Jenže od té doby se náš život změnil. Manžel tráví mnohem víc času v práci a vidím na něm, že je stále ve stresu. Když se loni u nich ve firmě propouštělo, chodil domů tak vynervovaný, že s ním vůbec nebyla řeč. A já? Dřív jsem uvažovala o tom, že bych dala výpověď v kanceláři, kde pracuji, a zkusila si otevřít internetový obchod. Ale teď to vůbec nepřipadá v úvahu. Kvůli hypotéce si nemůžeme dovolit riskovat."

  • Její pocit v různých podobách znají tisíce lidí, kteří si v Česku každoročně berou hypotéku. Přestože si splátky nechají spočítat tak, aby je jejich rodinný rozpočet unesl, nová zodpovědnost na ně dolehne jako těžký batoh, který s sebou vláčejí dennodenně na každém kroku.

Představa ztráty zaměstnání se v tomto světle jeví jako naprostá katastrofa. Rodina by přece přišla o střechu nad hlavou! Mnozí se v této situaci začnou chovat jinak než dřív a v práci hrají na jistotu: "Dřív jsem byla v práci známá jako takové enfant terrible, neměla jsem problém říct šéfovi, když mi jeho návrhy připadaly pitomé," konstatuje Zuzana, která pracuje v reklamní agentuře a na hypotéku si sama pořídila vlastní byt 2+kk. "Teď se ale na poradách mnohem víc držím zpátky. V našem oboru se v poslední době hledá práce těžko. A kdybych neměla práci, nezaplatím hypotéku. Takže se radši snažím moc neprovokovat."

  • Kvůli hypotéce se mnozí už preventivně vzdávají svých snů, které by podle jejich názoru mohly ohrozit pravidelnost měsíčních splátek - ať už jde o plány na založení vlastní firmy, práci na volné noze nebo třeba několikaměsíční cestu do ciziny.

“Měla jsem v úmyslu vzít si v práci tříměsíční neplacené volno a jet někam do jihovýchodní Asie pomáhat jako dobrovolnice. Chtěla jsem něco takového zažít, ještě než si najdu vážnou známost a založím rodinu. Ale teď to vážně nejde,” dodává Zuzana.

  • V podobných případech bývá nejvíce deprimující to, že jde o celoživotní závazek – hypoteční úvěr se obvykle splácí po několik desetiletí. Člověk může mít tedy pocit, že jeho život bude do jisté míry “spoutaný” už navždy.

Tip KAFE.cz: Jak z takové situace ven?

Podle psychologů je nejdůležitější už při rozhodování o úvěru realisticky zvážit svůj životní styl a samozřejmě nepodléhat přehnanému optimismu. Americký psychoterapeut Michael Brickey, který se zabýval poradenstvím klientům krachujících bank v době finanční krize, však upozorňuje na to, že hypotéka může mít I jistý pozitivní dopad na partnerský život: “Většina dvojic, s nimiž jsem se setkal, se pod tíhou hypotéky spíše stmelila. Lidé, kteří mají hypotéku, si také mnohem častěji rozmyslí rozvod. Řekl bych, že hypotéka je od něj dokonce odradí spolehlivěji než fakt, že spolu mají děti.” Ostatně, není divu: dluhy jsou jedna z věcí, která se ve dvou opravdu lépe táhne.