Když se čtyřicátník Michal z Prahy před několika lety rozcházel se svou ženou, snažili se ze všech sil utajit před dětmi, jak moc už se nemají rádi. Tajili před nimi hádky, nezvyšovali na sebe hlas, jezdili s nimi na výlety. Pak to dcerám řekli, Michal se narychlo odstěhoval a dívky mezi oběma rodiči pendlují. Vše vypadalo jako dobře zvládnutý rozchod.
Jenže po dvou letech z dcer vypadlo, že vůbec nechápou, proč se rodiče rozešli, a že doufají, že se k sobě zase vrátí. Jejich rodiče se je totiž snažili před traumatem rozchodu chránit tak moc, až jim zapomněli jasně říct, že jejich vztah skutečně skončil, aby si nedělaly marné naděje. A tohle by se asi děti dozvědět měly.
Dítě by mělo pochopit, že za nic nemůže
„Zároveň by mělo zaznít, že je i nadále oba máme rádi, a ony nejenže za nic nemohou, ale nemohou také nic změnit. Bezprostředně poté by měl následovat výčet zcela praktických informací o tom, co pro ně ve skutečnosti bude nová situace znamenat, co se v jejich životě změní,“ doporučuje manželský poradce Petr Šmolka.
Podle něj samozřejmě do velké míry záleží na věku dětí, ale vždy je vhodné, aby to, že se rozcházejí, sdělovali dětem oba rodiče společně. Bez toho, že bychom jednoho popisovali jako viníka a druhého jako oběť, dodává ještě psycholog z Poradny pro rodinu.
Rozvod není bleskem z čistého nebe
Pro mnoho dětí beztak není rozchod rodičů bleskem z čistého nebe. „Děti zpravidla už stejně něco vytušily. Aniž bychom se před nimi museli hádat, pomlouvat, prát či shazovat. Mají totiž velice citlivé radary, jimiž monitorují domácí atmosféru,” říká Šmolka.
Podle něj děti proto často už dlouho dopředu tuší, že doma není všechno v pořádku. Pokud jim rodiče aktuální rodinnou situaci vylíčí, může to pro ně být dokonce úleva. Děti potřebují krom ujištění, že je rodiče nadále mají rádi, přesné informace o tom, jak to bude s bydlením, s kým budou bydlet ony, jak se budou vídat s druhým z rodičů a podobně. Matka s otcem by si to měli ujasnit předem, ale s dětmi dejme tomu dvanáctiletými a staršími už by měli probírat i jejich představu dalšího života. Pokud je to možné, měli by na děti brát ohled v tom smyslu, aby je nenutili se stěhovat, měnit školu a kamarády.
A ještě jedna rada od psychologa Petra Šmolky: Je-li ve hře někdo třetí, nový partner jednoho z rodičů, pak by měl zůstat ještě nějakou dobu kdesi v zákulisí.