Je nejmladší ředitelkou akciové společnosti v Americe. Ve firmě svého otce, realitního magnáta Donalda Trumpa, pracuje jako viceprezidentka pro akvizice a rozvoj. Navíc řídí svou vlastní společnost Ivanka Trump Diamond Jewelry. Ano, nemýlíte se: řeč je o té půvabné blondýnce, kterou veřejnost zná hlavně jako příležitostnou modelku a dceru vyhlášené české ex-modelky Ivany Trumpové. Ona sama ostatně tuhle svou pověst využívá ke svému prospěchu: „Skvěle se bavím, když jdu na obchodní schůzku s někým, kdo mě předem pokládá za blbou blondýnu!“ usmívá se.

Ivanka Trump je ve skutečnosti mnohem víc než jen dcera slavných rodičů. „Odmalička jsem věděla, že chci jít ve stopách svého otce. Už jako malá, když jsem si hrála na koberci v jeho pracovně, jsem poslouchala, jak uzavírá smlouvy, a líbilo se mi to,“ říká. Svou oslnivou kariéru v oboru obchodování s nemovitostmi však nedostala zadarmo. Fakt, že je dcerou velkého šéfa Donalda Trumpa, jí sice umožnil přeskočit mnoho nudných let, během nichž by se musela – tak jako její vrstevníci – pachtit vzhůru po firemním žebříčku. Na druhou stranu ale musí hrát podle otcových tvrdých pravidel. „Já a mí bratři jsme celý život byli vychováváni k tomu, že jednou převezmeme otcovu společnost. Ale otec nám dal jasně najevo, že pokud nenaplníme to, co on považuje za náš potenciál, tak nás bez nejmenších cavyků vyhodí,“ konstatuje Ivanka a dodává: „A myslím, že má pravdu. Tam, kde teď je, se nedostal díky tomu, že by nechával lidi, aby se flákali.“

Workoholička v pohorkách

Jako malá měla Ivanka levandulově zbarvenou ložnici v 68. poschodí mrakodrapu Trump Tower s panoramatickým výhledem na Central Park. Obrázky na zdi v jejím „pokojíčku“ v letním sídle v Palm Beach ručně maloval sám Walt Disney. Ivanka zkrátka vyrůstala v náručí miliardářského luxusu.

Úderem jejích šestnáctých narozenin ovšem pohádka o miliardářské dcerce ze dne na den skončila. Matka, přísná a schopná Ivana, ji poslala do přísné internátní školy a platila za ni pouze školné. Všechno ostatní si musela Ivanka financovat sama, včetně účtů za telefon. A tak začala poprvé v životě pracovat – jako modelka.

Modeling byl pro ni ovšem jen taková lepší brigáda. Jejím hlavním cílem byl vždycky úspěch v oboru, ve kterém zazářil její otec. A pro ten úspěch byla ochotná tvrdě pracovat: „Chci si zasloužit úctu svých kolegů. Představa, že bych chodila do práce od devíti a v pět měla padla, mě moc nebere.“

V Trumpově impériu má nyní na starosti vyhledávání nových míst, kam by společnost mohla rozšířit své působení, a tak neustále cestuje z jednoho kontinentu na druhý. „Moc mě taky baví chodit na obhlídky našich rozestavěných budov,“ říká. „Jsem asi jediná holka v kostýmku, která se s nadšením přezuje ze střevíčků na jehlách do zablácených pohorek a jde na stavbu,“ říká.

Pro hotely působící v rámci Trumpova impéria navíc navrhuje nejen interiéry, ale dohlíží i na takové detaily, jako je výběr porcelánu nebo uniformy vrátných: „Své hotely chci mít pod kontrolou do nejmenšího detailu. A snažím se vtisknout naší značce určitý rozpoznatelný styl. Mám přesnou představu o tom, jak by například dveřník v pětihvězdičkovém hotelu měl vypadat.“

Ve stínu Donalda

Stejně nestandardní, jako její kariéra, ovšem vždycky byly i její rodinné vztahy. „Vždycky jsme byli vedeni k soutěživosti. Máme to v krvi,“ krčí rameny Ivanka. „Vzpomínám si, že jednou, když mi bylo asi sedm, jsme byli lyžovat v Aspenu. V legraci jsem s tátou závodila, a najednou jsem cítila, že mě cosi tahá na zádech. Otočila jsem se a zjistila jsem, že mi zahákl svoji lyžařskou hůlku za kombinézu a táhl mě zpátky, aby mě mohl předjet. Bylo to v legraci, ale takoví my prostě jsme.“

Otcovy na odiv stavěné vztahy s mladšími ženami jí ostatně od dětství ztrpčovaly život. Když jí bylo teprve osm, její matka měla veřejný hlasitý výstup s milenkou svého tehdejšího manžela, Marlou Maples. Když se o dva měsíce později její rodiče rozešli, Ivanku pronásledovala před školou horda paparazziů…

Velký Donald navíc s oblibou provokuje siláckými výroky jako: „Kdyby Ivanka nebyla moje dcera, asi bych s ní musel začít chodit.“ „No, podobné věci říká i přede mnou,“ krčí Ivanka rameny. „Myslí to v legraci, utahuje si tím hlavně sám ze sebe.“

Proti starším mužům (pomineme-li vlastního otce) po svém boku ostatně nemá žádných námitek: „Líbí se mi silné osobnosti, takoví, kteří vědí, co chtějí,“ říká. Jedině takoví totiž obstojí před potencionálním tchánem, z něhož má každý Ivančin objev nepředstavitelnou hrůzu: „Nejhorší to bývá před prvním setkáním. Každý můj kluk se tomu napřed dlouho vyhýbá. Táta je sice v pohodě, ale lidi z něj mívají předem poněkud nahnáno. Ale řekla bych, že v podstatě je stejní jako jiní tátové. Alespoň nikdy žádnému z mých partnerů nevyhrožoval násilím,“ říká Ivanka a pak pro jistotu dodá. „Tedy, aspoň pokud je mi známo.“