Dítě nebyl problém

Ale nemyslete si, nejsem žádný důvod k rozvodu, když jsme se seznámili, žil manžel už půl roku sám, odstěhoval se od ženy, protože to byla a je pěkná semetrika, aspoň tak mi ji popisoval. K jejich manželství došlo typicky – prostě ji, ošklivě řečeno, přivedl do jiného stavu a pak si ji musel vzít. Tedy nemusel, ale v rodině by neobstál, to se u nich nedělá. Stejně se mu to nevyplatilo, vydržel s ní nějakou dobu a pak, protože se chovala čím dál hůř, se rozhodl odejít.

Tehdy mi o tom vyprávěl docela podrobně, ale přiznám se, že jsem to neřešila, pro mě bylo důležité, že jsem se do něj zamilovala a že on je volný. Tedy že se zrovna rozvádí a k bývalé ženě se rozhodně vrátit nechce. To, že má dítě, jsem fakt nezkoumala, protože to je dneska úplně normální, který rozvedený chlap ho nemá? Prostě platí alimenty a nějak se částečně podle domluvy o děcko stará.

Jaká matka, taková dcera?

Počítala jsem s tím, že k nám holka bude chodit a že s ní bude někam jezdit na prázdniny a buď pojedu s nima, nebo ne, jak se mi to bude hodit. Myslela jsem, že do našeho života ve skutečnosti moc zasahovat nebude. Jenže to jí bylo devět a byla moc malá. Teď je starší a úplně si tátu omotala kolem prstu, jako kdyby to byla dospělá žena a ne dítě. Asi má pro to po matce nějaké vlohy. Jsou spolu skoro každý den, chodí do kina nebo nakupovat oblečení, to by se mnou nikdy nešel!

Jsem z toho celá špatná, protože je mi jasné, že se člověk o dítě má starat a vlastně na tom není nic moc divného, že spolu chtějí být. Taky všechno v pohodě klapalo, nikdy jsem neřekla ani slovo, když k nám chodila nejenom každý druhý víkend, ale mezitím taky třeba v neděli odpoledne koukat na DVD nebo hrát nějaké hry. A to si pište, že mi to trochu vadilo, protože jsem s ním chtěla být sama a užívat si vlastní život. Někdy mi připadá, že mi to ta holka dělá schválně, abychom se třeba s manželem hádali, nebo dokonce rozešli, má v očích takový výraz: „tak se ukaž, kdo z nás je lepší“.

Za všechno můžu já...

Dokonce se už stalo, že se mne muž zeptal, že se mu Šárka svěřila, že ji asi nemám ráda a nezapomněla při tom dodat, že ona mne miluje, že jsem její druhá maminka. Manžel mi tehdy vyčinil jako malému dítěti. Prý jsem se snad za ty roku už srovnala s tím, že má dítě z předešlého vztahu a že Šárinku znám od mala, tak ji snad mám ráda. Nezmohla jsem se tehdy na nic, jen se mu vše odkývala a v duchu přemýšlela nad tím, jak z toho ven.

Co bude dál?

Bohužel Šárka si svého tatínka omotává kolem prstu stále pevněji. A od momentu, kdy se dozvěděla, že jsem těhotná, ještě víc. S tatínkem teď chce být opravdu neustále a muž už dokonce přišel s tím, že až bude Šárka na střední, bude bydlet u nás, aby nemusela na internát. Upřímně, mám strach ze své nevlastní dcery a bojím se, abych nemusela muži položit nůž na krk s otázkou: Tak kdo s koho? Obávám se, že v tom případě bychom se já i mé nenarozené dítě stěhovali pryč...