Temperamentní činorodou Ilonu musíte k rozhovoru doslova „odchytit“. Určitě nesedí doma s rukama v klíně a nevzdychá, jaké to bylo, když byly děti – dcera Adéla a syn Filip – malé. Den má pro ni málo hodin. Kromě pracovních projektů Iloně Svobodové (představitelce Jitky Farské v nekonečném seriálu Ulice) vyplňují čas i různorodé zájmy. Například velká láska k francouzštině a Francii. Přestože ji předloni o prázdninách přivedla hodně do úzkých, Ilona na francouzštinu rozhodně nezanevřela. Letos se v září znovu chystá s dcerou na každoroční výlet do Paříže. „Paříž miluju úplně nepřiměřenou láskou. Mám tam dokonce v jedné hospůdce «svůj» stoleček. Až mě dojalo, že mě servírka po roce poznala. Říkala, že podle proužků ve vlasech. Když jsem přišla, ptala se mě, jestli jsem se celý rok pilně učila francouzštinu. Řekla jsem, že ano, a tak mi sdělila, že mám svůj stoleček a svoje víno k dispozici.“
Vy jste ale od zimy neučila francouzštinu jen sebe.
To je pravda. Možná je to trochu troufalost, ale kývla jsem jednomu kolegovi na prosbu, jestli bych neučila jeho dceru základy. V těch už se cítím přece jen jistější v kramflecích, tak jsem si řekla, proč ne. Že by mě to docela i bavilo.
Nevadí rodině, že nejste moc k dispozici? Nežárlí například váš manžel, hudebník Petr Skoumal, na všechny vaše aktivity?
Vůbec nic takového jsem nezaznamenala. Myslím, že třeba děti jsou mnohem radši za aktivní matku, než kdybych jim neustále volala a dožadovala se jejich pozornosti. I když chápu, že je to pro mnohé ženy těžké, rozloučit se s jedním modelem a vlastně začít po odchodu dětí znovu svůj vlastní život. Naštěstí jsem to dokázala, už jsem o tom mluvila například v televizi. Měla jsem pak velkou spoustu ohlasů. Hlavně mě těšilo, že jsem snad někoho mohla inspirovat, co se životem dál. Uvědomila jsem si, jak veliké je tohle pro ženy mého věku téma. Spousta z nich si nedovede představit, co si počne, až děti odrostou a nebudou maminku tolik potřebovat. Děsí se té chvíle a přitom není proč. Když si najdete něco, co vám život naplní, bude vám bezvadně. Já jsem se doslova znovu nadechla.
A ten manžel...?
Můj manžel je úžasný muž, který rozhodně nepotřebuje, abych kolem něho doma skákala. Ostatně od samého začátku jsme oba byli srozumění s tím, že někoho milovat neznamená ustavičně se držet za ruce a podnikat všechno jenom spolu. O to víc je pak o čem si povídat, tím víc jste si vzácnější, i když bych nerada, aby to vypadalo, že jsem věčně z domu. To nejsem. Každopádně není žádný problém, když se rozhodnu studovat třeba měsíc francouzštinu v zahraničí, všichni blízcí tyhle moje nápady jen podpoří. Dokonce to byly přímo děti, které mě k tomu inspirovaly. Jezdily pro změnu do Anglie a říkaly, že to klidně můžu zkusit, že s nimi v kurzu taky občas bývají starší paní. (úsměv) Tak jsem se loni vydala do Normandie – konkrétně do Rouenu – a získala opravdu nezapomenutelné zážitky.
Ilona Svobodová: Ve Francii mě spasil jen útěk
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.