Jedním z nich je Streptococcus pyogenes, který způsobuje tzv. horečku omladnic. Bakteriální infekci, která ohrožuje matky "šestinedělky" rodící jak vaginálně, tak císařským řezem nebo ženy, jež potratily. Po porodu má totiž ženský genitální trakt holý povrch, který je náchylný k infekci. Dlouhý porod, silnější krvácení nebo drobné ranky na děloze lákají bakterie, se kterými musí tělo bojovat. Horečka ohrožuje nejvíce matky, které jsou obézní, trpí cukrovkou či anémií, potýkají se s chronickým onemocněním nebo častými infekcemi porodních cest. Některé nemocnice dávají těmto rizikovým skupinám antibiotika, aby se předešlo případnému onemocnění. Stále se však dočteme o příbězích, v nichž šestinedělky trpěly velkými bolestmi a vysokou horečkou.

"Vzpomínám si, že jsem seděla v kuchyni a krmila svého syna, když jsem se zničehonic začala cítit, jakoby mě srazil autobus. Třásla jsem se, potila a začala jsem silně krvácet. Spěchala jsem na pohotovost, kde mě lékaři otestovali. Zjistili, že mám v těle nějakou infekci, ale nedokázali přesně určit kde. Dostala jsem antibiotika a poslali mě domů. O dva dny později se horečka, zimnice, pocení, bolesti pánve a poporodní krvácení vrátili. Tentokrát lékaři diagnózu určili přesně." Píše Laura o své zkušenosti s horečkou omladnic. (Zdroj: www.mountainpeakhomestead.com/postpartum-infection/) I když by se dalo čekat, že moderní medicína s antibiotiky dokáže toto bakteriální onemocnění rychle vyléčit, někdy nastávají komplikace. Otrava se rychle šíří tělem, koktejl léků nezabírá, lékaři nesprávně nakombinují účinní látky nebo se nedostatečně odstraní krevní sraženiny z porodních cest. I proto je celosvětově bakteriální infekce příčinou úmrtí matek v 10 %.

V 18. a 19. století to ale byla nejčastější příčina úmrtností matek, která představovala přibližně polovinu všech úmrtí souvisejících s porodem. A nemohl za to nikdo jiný než lékaři. Jako první si toho všiml Oliver Wendell Holmes st. v roce, který v roce 1843 publikoval esej Nakažlivost puerperální horečky, v níž dospěl k závěru, že tato nemoc se přenáší z pacienta na pacienta prostřednictvím lékařů a sester. Navrhl, aby se zdravotníci vyhýbali pitvám a nosili čisté oblečení. Holmesovy závěry ale lékaři zesměšňovali se slovy: „Lékaři jsou pánové a pánové mají čisté ruce.“

O rok později si ale asistent lektora v první porodnické divizi Ignaz Semmelweis, na základě Holmesovy eseje, všiml, že na oddělení, kde se pohybují lékaři umírá více žen než na oddělení, kde jsou porodní báby. Semmelweis poznamenal, že lékaři z první divize prováděli pitvy každé ráno u žen, které zemřely předchozí den, a porodní asistentky pitvy neprováděly. Poté, co si jeho kolega pořezal při pitvě ruku a zemřel, měl maďarský lékař jasno. Začal experimentovat s různými čistícími prostředky a nakázal všem zdravotníkům, aby si před zahájením práce umývali ruce v roztoku chlorovaného vápna. Úmrtnost žen na horečku rapidně klesla. I přesto byla ale hygiena až do poloviny 20. století téměř ignorována. (www.en.wikipedia.org)