Francouzka Delphine Prokešová volila mezi New Yorkem a naším hlavním městem – to vyhrálo! Je tu ráda, ale nesnáší naše „výjimky“ ze zákonů, pravidel i etiky.

„Vnímání i myšlení lidí mě tu stále občas překvapuje. Ovšem být cizinka v Čechách je podle mě pohoda. Kdykoli můžu říct: ‚Jó, to my máme nebo děláme jinak,‘ a nebudu lhát,“ popisuje s úsměvem Delphine Prokešová, marketingová manažerka Nákupní galerie Myslbek.

Češi jsou vstřícní

„Jsem naivka, myslím, že to lze změnit. U vás i u nás… Ale pojďme se nerozčilovat! Co mi tu chybí? Některá kosmetika, někdy určité obchody, trhy… Ale jsme v Evropě, tak se dá kamkoli dojet nebo se spolehnout na internetové obchody. Ovšem jisté oblíbené sýry, paštiky, krémy a další věci mi podle seznamu rodiče posílají. Těmi se předzásobujeme,“ směje se Delphine.

Po chvíli dodává: „Je tu málo parních lázní a rodinných obchůdků… A ještě jedna věc mi není jasná: trvalý pobyt v Česku se dává cizincům na 15 let. Proč je pak trvalý? A jsme zase na začátku – některé zdejší myšlenkové pochody neprohlédnu,“ dopíjí milovnice umění svůj čaj.

Také přišly z ciziny

  • CHANTAL POULLAIN, Francouzka, herečka – přijela do Československa v roce 1978. „V Česku se cítím trošku uvězněná. Chybějí mi tu úsměvy, teplo a moře. V téhle zemi rozhodně neumřu.“
  • TONYA GRAVES, Američanka, zpěvačka a herečka – žije v ČR již 15 let. „Mám sklony chovat se vůči Praze a Česku ochranitelsky a majetnicky. Jako: neurážej moje město, tohle je moje země!“
  • MIRJAM LANDA, Němka, režisérka a scenáristka – objevila se u nás v roce 1988 (dělala klapku u režiséra Antonína Moskalyka). „Když Češi jeli za komunismu na Západ, měli taky šok, ale ten byl z toho, jak jsme byli vpředu a mnohem dál, kdežto já, holka ze svobodné vyspělé země, zvyklá na to, že si jdu, kam chci, a říkám, co chci, jsem přijela na zaostalý a totalitní Východ a připadala jsem si, skoro jako by mě zavřeli do kriminálu."