Diskutujte: Co si myslíte o přístupu herečky Sandry Pogodové k životu?
Novinář Luboš Nečas se nerozpakoval Sandry zeptat i na poněkud ožehavá témata. Výsledkem je mimořádně otevřená a zajímavá zpověď, ze které vám nabízíme ukázku. Více si přečtete na www.vlasta.cz nebo v aktuálním čísle týdeníku Vlasta na stáncích.
Herečka Sandra Pogodová v exklusivním rozhovoru přiznává zkušenosti s drogami
Poznávají vás lidé na ulici jako dlouhovlasou rusovlásku s šerednými brýlemi, kterou Sagvan Tofi v Kamarádu do deště na baru políbí a ona upadne?
To je zvláštní, protože konkrétně s touhle miniroličkou si mě nespojují ani ti, kteří mě znají dobře a dlouho. Zrovna nedávno se mě jedna kamarádka ptala, jestli jsem to opravdu já, že mě v tom filmu nemohla vůbec poznat.
Řekla byste, že jste stejně „praštěná“ jako dřív?
Už na to nemám energii. Ale bývala jsem hodně neřízená střela. Ve čtrnácti jsem odešla od rodičů do Prahy na školu a během jednoho roku jsem totálně zvlčila. Prvních osm let bylo téměř k nepřežití.
Co tě nezabije, to tě posílí...
Podle mě je to absolutní pravda. Rčení a pořekadla vznikla jako komentář konkrétních situací a vzhledem k tomu, že jsou lidé pořád stejní, tak ty pořekadla musí platit i dnes.
Jste stále stejná?
V základu jsem se, myslím, nezměnila. Pořád jsem hodně netrpělivá, někdy vypěním, jsem přímá, optimistická. To, že se chovám jinak než před deseti lety je kombinace životních zkušeností a úbytku energie.
Herečka Sandra Pogodová v exklusivním rozhovoru přiznává zkušenosti s drogami
Vrátím se k vašemu rebelskému období. Při pohledu zpátky to muselo být fajn, nebo ne?
Asi jo, já si z toho moc nepamatuju, bylo to fakt dost náročný období. Byl to prostě jeden souvislý několikaletý mejdan. Asi nejlíp to vystihne jedna moje hláška z té doby: „Do Prahy jsem přijela ve čtvrtek, je neděle. No a nevím nic.“
Součástí toho mejdanu bývaly i drogy...
V té době mi bylo dvacet let a k tomuhle věku to patří. Když někdo začne řádit ve třiceti, tak to mi přijde už trochu pozdě.
Vážně si myslíte, že drogy patří k mladým lidem?
Špatně jste mě pochopil. Já říkám, že člověk dělá samozřejmě chyby, a je ideální, když to všechno proběhne v období kolem dvacítky. V tomhle věku s člověkem ještě pořád hodně cvičí hormony, všechno si chce vyzkoušet, objevuje život... Ve třiceti už jsou takové choutky na pováženou. A ne každý má to štěstí, že se s drogou nesetká. Ve městě je to – bohužel – běžná realita.
Ale vy jste měla sebe samu pod kontrolou. Jste natolik silná osobnost?
To je zásluha mých rodičů, kteří mi dali zdravý základ. Myslím, že každý, kdo prožil šťastné dětství, má tzv. silný kořen.
Opravdu jste se nebála, že můžete nenávratně spadnout do závislosti?
Takže asi takhle: Jsem ráda, že jsem tady, živá a zdravá. Juchuchuchů juchajdááááá... Ať žije přítomnost!
CO MOŽNÁ NEVÍTE
Věděli jste, že Sandra dostala své křestní jméno podle renesančního malíře Botticelliho? Asi tedy není náhodou, že je posedlá obrazy...
Pokud jí to čas dovolí, ráda dělá koláže a kašírované sochy...
Je narozena ve znamení Berana a „ti jsou svobodomyslní. Omezování jim rozhodně nedělá dobře. Určitě je uráží nedůvěra, se kterou se na ně pohlíží. Oni jsou přece čestní a jednají vždy na rovinu.“