Sociální cítění patří k povinné výbavě každé adeptky soutěže Miss. Většinou však pouze v podobě naučených frází o tom, jak touží ochraňovat zvířátka, kytičky, opuštěné dětičky, eventuálně celou planetičku. Málokterá – ať v soutěži posléze uspěje nebo ne – se pokusí své plány proměnit ve skutečnost. Pravidlo má jen jednu výraznou výjimku: vítězku Miss z roku 1999 Helenu Houdovou.
Netypická Miss
Helena se ovšem z missích řad vymykala i v mnoha jiných směrech. Především, na rozdíl od drtivé většiny svých kolegyň, nezapadla do panoptika českých celebrit a nestala se členkou pravidelného ansámblu večírků zdejší smetánky. Namísto toho se snažila prosadit v zahraničí jako modelka, což pro missku není úplně typické. Na modelky a na miss se totiž kladou hodně rozdílné požadavky: Zatímco modelka má být vysoká, hubená a zajímavá, eventuálně i lehce dekadentní, misska by měla být krásná, prsatá a pokud možno roztomile pitomoučká. Helena Houdová se nicméně jako modelka uchytila, ačkoliv do topmodelkovských parametrů jí chybí pár centimetrů na výšku. „Já jsem malá jak pro koho,“ říká. „V Japonsku předvádím na týdnech módy pravidelně, stejně tak v italském Milánu. Ale je fakt, že v Paříži a v New Yorku nemají holky jako já, které měří pod sto osmdesát centimetrů, téměř žádnou šanci. Zase tak moc mi to ale nevadí. Přehlídky mě baví, jenže já se stejně mnohem víc vyřádím při focení.“
Záchrana světa s. r. o.
„Dřív jsem odmítala utratit za jídlo v restauraci tolik, kolik stojí roční školní náklady na dítě v Guineji,“ říká. „Ale kdybych se nepohybovala ve vysoké společnosti, nemohla bych pomáhat.“ Víc než práce modelky totiž Helenu Houdovou proslavila neuvěřitelná šíře jejích dobročinných aktivit, se kterými začala už na gymnáziu: stala se členkou Greenpeace a Dětí Země, protestovala proti dostavbě Temelína. Po vítězství v Miss přesunula hlavní záběr své činnosti na pomáhání znevýhodněným dětem. „Ekologické aktivity už tak výrazně nereprezentuji, ale sama nedělám nic, s čím nesouhlasím,“ vysvětluje. „Nejím maso a nenosím výrobky z kožešiny ani kůže. Pokud je to ovšem nevyhnutelně nutné, tak si kožené věci vezmu na přehlídkové molo. Už se mi dokonce stalo, že mě agentura omylem poslala do Barcelony předvádět pravé kožichy. Práci jsem tehdy slušně odmítla a odletěla zpátky do Prahy.“ Krátce po vítězství v Miss založila nadační fond Slunečnice, který nyní působí v Americe pod názvem Sunflower. Funguje na principu stoprocentního dobrovolnictví – to znamená, že když cestuje po světě za svými dobročinnými projekty, veškeré náklady si platí sama. A po světě musí v rámci Sunflower cestovat opravdu hodně: Má totiž rozjeté projekty v Brazílii, Kambodži, Indii, Nepálu, na Filipínách či v Jihoafrické republice. „Už jsem se vzdala myšlenek, které jsem měla dřív, že jsem chtěla spasit svět,“ říká, ale neuvěřitelný rozsah její činnosti svědčí spíš o opaku.
Miss Mirka Dušínová
Helena Houdová působí zkrátka jako vzorná Mirka Dušínová. Tak například cigaretu držela poprvé v ruce na jevišti Národního divadla v inscenaci Hypermarket, kde si zahrála speciální trojroli (a kouření pochopitelně pouze předstírala). A když se před časem zapletla do dobrodružství, ve kterém šlo o krk, bylo to opět dobrodružství s dobročinným rozměrem: Byla totiž zatčena na komunistické Kubě za to, že fotila v havanské chudinské čtvrti. „A režim přitom tvrdí, že žádné takové čtvrti neexistují,“ vysvětlila. „Kuba, to nejsou jen krásné západy slunce a staré domy, je to též země politického útlaku a politického násilí.“ Ano, Helena Houdová občas mluví tak, že by mohla psát řečnické příručky pro své méně intelektuálně zdatné nástupkyně v roli Miss. U ní však alespoň nejde o prázdná slova. „Ale já nejsem žádná bojovnice!“ tvrdí. „I když tu nálepku jsem měla. Prostě dělám to, co má podle mě smysl. Koneckonců, já už se netoužím zalíbit všem, o což jsem se snažila dřív. Nezajímá mě, co si o mně myslí lidé, na kterých mi nezáleží. Chci hlavně být sama sebou.“ Nyní je mezi lidmi, na nimiž jí záleží, na prvním místě syn Darien, který se jí narodil před šesti týdny v krčské porodnici. (A pochopitelně i jeho otec, filmový producent Omar Amanat.) Chudák Darien ovšem netuší, že má ve skutečnosti už jedenáct starších sourozenců – dětí, které Helena už dříve adoptovala na dálku v různých zemích světa.