„Chodím k psychologovi,“ přiznala Helena (jméno redakce na přání čtenářky změnila) ve svém emailu. „Mám pocit, že jsem naprosto ztratila vlastní identitu. Tak dlouho jsem se snažila vyhovět partnerovi v tom, jak mám vypadat, co mám nosit na sobě a co dělat, až se ze mě stala úplně jiná bytost než na začátku vztahu.“
To by ale nebylo ze všeho nejhorší. Daleko hůř se situace Heleně snáší po náhodném setkání s partnerovou první láskou. „Bydlí ve větším městě nedaleko vesnice, kde jsme si s přítelem zařídili domek. Minulý měsíc se k nám ale naprosto nečekaně přihlásila v supermarketu, když jsme vyrazili na předvánoční nákupy. Zůstala jsem stát jako opařená. Vypadaly jsme jako sestry! Ukázalo se dokonce, že mám na sobě její oblečení, o kterém mi Jirka řekl, že mu ho přenechala sestra. Trapnější chvilku, než když ona překvapeně zavolala: „Tuhle košili jsem si přece koupila v Paříži!“, jsem nezažila. Jirka vypadal, jako kdyby se měl v příští vteřině propadnout do země.“
Kafe.cz zjistilo:
- Podle průzkumu zveřejněného v britském deníku Daily Mail až 21 % mužů přiznává, že plánuje tajnou schůzku se svou bývalou láskou. 24 % po ní neovladatelně touží. Nejčastější způsob, jak se vzájemně kontaktovat, představují sociální sítě. Zejména Facebook.
Pravda je, jak Helena postupně zjistila, úplně jiná. „Oblečení nechala ve skříni Jitka, když se od přítele před lety odstěhovala. Nechápu, jak mi mohl takhle lhát, a mám pocit, že už ho nechci ani vidět. Odstěhovala jsem se k rodičům a přemýšlím, co dál. Mám od něj desítky nepřijatých telefonátů i SMS. Jak bych mu ale mohla kdy věřit, že má rád opravdu mě a ne náhradnici své první lásky, kterou ze mě nenápadně udělal?“
Že si Helena může za svůj problém částečně sama, to dobře ví. „Problém je v tom, že jsem tak poddajná. Během dvou let našeho vztahu jsem se snažila co nejvíc se mu zavděčit a líbit. Když mi navrhnul, abych si obarvila vlasy na tmavší odstín, udělala jsem to. Když chtěl, abych nosila to oblečení, vyhověla jsem mu. Nezbystřila jsem ani v okamžiku, kdy mi ukazoval bývalku na fotkách a sem tam utrousil, jak byla báječná. Jasně, žárlila jsem, ale on mě vždycky schoval ve svém objetí a řekl mi, že ona je nenávratně pryč a teď má mě.“
Po dvou dnech pláče Helena podnikla ozdravné kroky. Našla si psychologa, aby jí pomohl utřídit myšlenky a hlavně pojmenovat, v čem sama udělala největší chybu. Vlasy si odbarvila na původní světlý odstín a odnesla si pouze svoje věci. „Rovnou jsem si asi za deset tisíc nakoupila úplně nové oblečení,“ přiznává a dodává, že to jí hodně pomohlo. "Taky jsem se vyspala nezávazně s jedním fajn chlapíkem, kterého jsem potkala u kamarádky. Vypadal, že se mu moc líbím přesně taková, jaká jsem. To zní jako z Bridget Jonesové, že? Já ale pořád myslím na Jirku. Neměla bych mu dát ještě jednu šanci? Třeba to myslel dobře."