Nejprve ji – moji mámu - tedy napadlo, ať jdu na seznamovací kurz vaření, ale protože vaření není zrovna můj koníček a moje lednice je často model „hladomorna“, odmítla jsem. Padl další návrh – seznamovací dovolená. To se mi zdálo zase moc dlouhé a bez možnosti úniku. Představa, že jsem týden s úplně cizími lidmi někde, odkud nemůžu ujet, uplavat, utéct… se mi taky nelíbila… A tak zbylo jediné – SEZNAMOVACÍ VÍKEND.

Nebudu vás unavovat tím, že organizace nic moc (spíš nic, než moc), jídlo + -, ale za ty peníze jsem k snídani čekala aspoň nějaký výběr a rozmanitost a ne model pionýrský tábor či škola v přírodě, ale dobrý… S odstupem času mi už ani nevadí, že tam přijela natáčet televize. Sice to nebylo fér, ne každý chce, aby jeho okolí vědělo, že se nemůže seznámit a jezdí na seznamovací víkendy, ale zase co… Prý toho, kdo nechtěl, netočili. Já už tam v tu dobu nebyla. Jeden večer a jeden den stačily. Takže se zaměřím na účastníky.

S odstupem času mi už ani nevadí, že tam přijela natáčet televize. Sice to nebylo fér, ne každý chce, aby jeho okolí vědělo, že se nemůže seznámit a jezdí na seznamovací víkendy.

Složení bylo tak půl muži, půl ženy, takže vyváženo, věkově taky celkem sladěno, ale to bylo tak všechno. Většina slečen a paní byla z Prahy, muži naopak z Moravy (nejen původem, ale i tam žili). Už jen ta vzdálenost pravděpodobnost vzniku nového vztahu kazila. Byla tam sice partička kluků, kteří byli sice o něco mladší, než většina z nás, ale na druhou stranu byli zase kousek od Prahy, což jim dávalo malé +. No jo, jenže oni to + vzápětí vynulovali, protože celý večer hráli kulečník a nikdo pomalu nevěděl, že patří k nám. Kluci z Moravy (a nejen ti) se mezi sebou zase vzájemně znali a znali i organizátorky, protože tyhle víkendy a dovolené navštěvují pro zábavu celkem pravidelně. Moc nechápu proč, ale možná to berou tak, že o víkendu ženu oblouzní, užijí si a pak sbohem a šáteček, bylo to překrásné a bylo toho dost, květina zpívá, nevadne, musíme se rozloučit… nehodíme se s k sobě, ta dálka…a pod maskou touhy se seznámit dělají vlastně to, co spousta chlapů provozuje úplně otevřeně. Ale nevím, nechci jim křivdit, to jen tak uvažuju, protože jinak mi hlava nebere, proč by tak často jezdili někam, kde to ani pro jednoho z nich ještě nesplnilo účel, který by mělo. Možná je to jenom baví…čert ví.

Když dámské osazenstvo překouslo skutečnost, že se většina chlapců zná z podobných akcí, přišel další šok.

Když dámské osazenstvo překouslo skutečnost, že se většina chlapců zná z podobných akcí, přišel další šok. Silná káva pro všechny. Zjistili jsme, že jeden kluk má před svatbou a sem se přijel jen ujistit, že ta, kterou má doma, je ta nejlepší a má si ji vzít. Že by se ale jen v myšlenkách ujišťoval a jinak se držel zpátky, to ani ne. První večer byl za „Romea“, aspoň tedy pro jednu „Julii“ a pravdu přiznal až tehdy, když se dozvěděl o té televizi, bál se, aby nebyl doma odhalen.

A pak si máte někoho najít. Druhý den jsem ještě se dvěma holkama vyhodnotila situaci a zmizela směr domů. A i když tenhle pokus nevyšel, pořád věřím, že zkoušet to smysl má a že něco fungovat musí. Takže se nevzdávám. Při nejhorším založím vlastní seznamku:-).