Možná v tom, že zkouším internet a ne „lajf“ verzi, protože když jdu někam do baru, tak se bavím a nebalím (moc to neumím ;-)). A internet je taaaaaaaaaaak anonymní……

Odepsala jsem na pár inzerátů z různých seznamek, tedy konkrétně ze dvou seznamek, protože drtivá většina ostatních vyžaduje registraci a založení profilu. Je to prý velmi výhodné, můžete si s potenciálními protějšky měnit vzkazy, vidět, kdo je on-line apod., ale pro mě je to žrout času (proto třeba stále nemám facebook). No nic, o tom jsem se už určitě někdy zmiňovala. Víc než nutná registrace profilu na většině seznamek mě ale spíš mrzí a štve chování / jednání kluků / mužů / pánů, kteří si dávají inzeráty. Jasně, netýká se to 100% účastníků seznamek, ale já a mé kamarádky jsme asi narazily na ty „špatné“. Situaci posuzuju podle sebe a dalších kamarádek, každá jsme úplně jiná, jinak vypadáme, máme jiný styl vyjadřování, chování, jiné záliby a přesto se nám stalo všem to samé (zkušenosti jsou cca za poslední měsíc a půl, tak jde třeba jen o nějaký trend). Podotýkám, že neděláme žádný průzkum, ale opravdu se chceme seznámit. To jen na okraj, kdyby si někdo myslel, že to bereme jako vědecký výzkum :-).

Nezávisle na sobě jsme odepsaly na nějaké inzeráty, každá jsme vybírala podle svého vkusu a zájmů, takže spektrum mužů bylo fakt široké. Odepsaly jsme a pak už jen čekaly. Od těch, kterým jsme rovnou neposlaly fotku, přišla většinou reakce „děkuji, napiš něco víc o sobě a pošli fotku“ apod. Po zaslání fotky a napsání něčeho víc už z 98% nepřišla žádná další reakce. Ani jedné a jak už jsem říkala, každá jsme úplně jiná. Nejsme žádné Barbie, ale názor chlapů většinou je, že jsme pěkné až krásné (to jen cituji :-)). Chyba nemůže být ani v našich odpovědích, každá máme jiný styl.

Kde tedy je?

Já přišla jen na jedno vysvětlení. Kluci (asi i holky, to jsem „nezkoumala“) jsou na těch seznamkách, co kdyby náhodou, ale když jim tou náhodou přijde odpověď, tak už nemají na to odepsat a sejít se s neznámým člověkem. To i chápu, rande naslepo není lehká záležitost, ale přece když něco začnu, tak to dotáhnu až do konce. A když se mi ta dotyčná / dotyčný nelíbí – ať už po mailu nebo na první schůzce, tak to rovnou řeknu / napíšu. Mlčení je srabáctví. Stačí přece napsat „nejsi můj typ“ apod. a je to vyřešené. Já to tak aspoň dělám, když se mi zdá, že by mi dotyčný „neseděl“. Poděkuju za odpověď, napíšu, že to asi ne, popřeju hodně štěstí…. Když nic jiného, jde o slušnost.

Co myslíte vy, dámy? Máte radši jistotu, i když je to jistota ve formě záporné odpovědi, nebo nejistou a hypnotizování mailu či mobilu?