Lidé vás znají hlavně z cvičení na Nově...

Zadržte, teď už ne, teď se mnou mohou diváci cvičit na mé internetové televizi hejbejse.tv!

Jasně, ale dlouho s vámi cvičili na Nově, stala jste se zřejmě nejpopulárnější cvičitelkou v zemi, to ale, tuším, není vaše původní profese...

To máte pravdu, jsem vyučená zahradnice! Když jsem ve čtrnácti skončila s gymnastikou, začala jsem trénovat aerobik a moc mě to chytlo. Po čase jsem zjistila, že zahradnice je jistě krásné povolání, ale ne pro mě. Mně to nejvíc bavilo v teplákách, postupně jsem poznala, co je pro mě to pravé ořechové, tedy stát před někým a diktovat mu, co bude dělat... (se smíchem)

Co bylo dál?

Udělala jsem si pedagogickou nástavbu, trénovala jsem a šla do fitka k paní Jarkovské.

V té době jste vybojovala i sportovní vavříny, jaké?

Dvakrát jsem byla v aerobiku třetí v republice. A pak už jsem jenom prahla po tom mít svoje fitko!

Už ho máte?

Nejsem ještě úplně ve svém, ale je pravda, že jsem provozovatelkou fitka, tady v těch prostorách už tři roky, celkem už podnikám v oboru devět let. A jednou, doufám, nebudu platit nájem, ale splácet hypotéku na moje vlastní fitko.

Jak se v roce 2008 podniká ve fitness, jaká je konkurence?

Je to divočina! Fitek vyrostlo jako hub po dešti. Ale přesto věřím jedné věci: Že lidi budou vyhledávat jen ta fitka, kde to dělají dobře. Že to není jen o luxusních prostorách vykládaných mramorem, nejluxusnějších strojích a soláriích, ale že je to i o přístupu lidí v tom fitku. Že se tam lidi vracejí za dobrou službou, dobrým cvičením, za trenérem, se kterým se mu dobře spolupracuje.

Co říkáte gigantům, přímo továrnám na cvičení?

Hodně lidí do toho jde a koupí si v takovém podniku členství. Moc to nechápu, v době kdy se všude k něčemu upisujeme, si lidé upisují i svůj volný čas. To mně hlava nebere, to bych já neudělala, abych se zapsala někam do fitka, kde si ani nemohu vyzkoušet jednu hodinu zdarma a vůbec nevím, jací jsou tam instruktoři. Já jsem pro větší svobodu. Ať si každý koupí třeba desetivstupovou permici nebo ať chodí na volný vstup.

Cvičení se vám stalo nejen povoláním, ale pomohlo vám i k perfektní postavě...

(smích) Díky za kompliment!

Co byste řekla ženám, které nikdy moc necvičily a teď, když už jim není dvacet, by se do toho chtěly pustit?

Osobně si myslím, že když někdo celý život nic takového nedělá, tak ho k tomu ve čtyřiceti dožene až určitá situace. Třeba nadváha nebo zdravotní potíže. A to je pak vždycky těžké začínat. Ale říkám všem ženám upřímně, že nikdy není pozdě!

A stává se vám často, že se na vás obracejí ženy v tomhle věku, které by chtěly začít cvičit?

Ano, velmi často. Drobné potíže mívají i trénované ženy, natož ty, které nikdy necvičily. Většinou se jim ozývají záda, krční páteř, povolené břišní svalstvo, nebo pánevní dno kvůli porodům. I tak jsem ale ráda, že aspoň v tomhle věku si to uvědomily. A tady nastupujeme my trenéři, kteří dáme ty ženy „do kupy“.

Jak by měly takové amatérky začít?

V každém případě je vhodný velký balon a zdravotní cvičení. A samozřejmě posilovací stroje, tam nikdo nic nezkazí. Těžko jim mohu doporučit můj oblíbený aerobik. To by byl moc tvrdý začátek. To je asi jako kdybych po nich chtěla na atletickém stadionu, aby uběhly třicet oválů, to prostě nejde. Takže postupně, pomalinku. Takový opatrný postup ženy neodradí a brzy uvidí výsledky, hlavně zpevnění.

A doporučila byste jim, aby cvičily pod vedením trenéra?

V každém případě! Trenér má letitou zkušenost a poradí, jak správně cvičit, jak si sednout za posilovací stroj, aby to mělo smysl a přineslo výsledky. A také nedošlo k žádnému zranění.

Jak tedy začít?

Doporučila bych ženám pro začátek zaplatit si třeba tři tréninky, aby viděly, jaké to cvičení je. U nás ve fitku stojí trenér 300 korun na hodinu, což si myslím je přijatelné. A když mi vyhovuje, zaplatím si pak třeba čtyři tréninky, a vím, že jsem do sebe investovala dobře. Samozřejmě chápu začátečníky, kterým přijde sedm stovek na hodinu, jak někde požadují, moc. Do toho bych já taky nešla...

Cvičení postavě určitě hodně pomůže, ale zázraky prostě nezvládne. Jak se díváte na zázraky plastické chirurgie?

Tak těm se v žádném případě nebráním.

Proč?

Úplně na rovinu: Pokud jsme v životě odrodily děti, tak jsme sobě i manželovi daly kus něčeho, co nás v životě naplňuje. Já jsem za děti strašně ráda, ale samozřejmě to odnesla moje postava. Poctivě jsem děti kojila a prsa odešla. Nemám proto žádný předsudek z toho, že jsem si je nechala udělat. Stejně tak zahlazení kruhů pod očima po probdělých nocích.

A co botoxové injekce na vyhlazení vrásek?

Do toho jsem zatím nešla, ale myslím, že v mém věku je už botox běžný.Tak tam asi také brzo naskočím, proč ne! Když můžu vypadat hezky a líbit se.

Mluvila jste o dětech, kolik potomků máte?

Tři, devítiletého Filipa a desetiměsíční dvojčátka Sofii a Alexandru.

Mezi holčičkami a Filipem je velký věkový odstup, promiňte mi ten dotaz, ale proč ta pauza?

S dětmi jsem začala pozdě a Filip se mi narodil, když mi bylo 31. Strašně dlouho jsem si totiž připadala, že na děti nemám nervy a čas. A Filip mě docela zaskočil, když jsem najednou byla těhotná. A věděla jsem, že nechci mít jenom jeho. Ale Filip byl docela dost nemocné dítě, bezlepkář, roztěkaný, tak jsem z něho byla dost rozhozená. A pak najednou vzal náš život s manželem rychlé obrátky. Nepovedl se nám jeden podnikatelský záměr. Až tady ve fitku jsem pak konečně zase začala cítit pevnou půdu pod nohama. A věděla jsem, že si konečně mohu dovolit jít do takové velké změny, jakou těhotenství určitě je. Tak jsme si pořídili dvojčata a jsem hrozně ráda.

Ale dvojčata dají zabrat i mladším maminkám…

Tak to máte úplnou pravdu. Teď jsem měla nějaké konzultace s paní, které je 32, má tříletá dvojčata a pětiměsíční holčičku a byla ještě víc vyřízená než já ve čtyřiceti. Takže ono je to úplně jedno. Děti jsou malé, chtějí vás jenom pro sebe a je jedno jetli vám je 40 nebo 30.

Pomáhá vám manžel?

Ano, manžel mi pomáhá. Já jsem člověk, co potřebuje k tomu, aby vychovával dobře svoje děti, mít trošku prostoru pro sebe. A manžel mi to umožňuje.

Prostor, jak velký?

Hana Kynychová
Narozena 10.4. 1968 v Kroměříži
Absolventka učňovské školy v oboru zahradnictví + nástavby na mistrovou. Vystudovala dvouletou pedagogickou nástavbu s maturitou. Propagátorka zdravého životního stylu, zakladatelka Sdružení dětské domovy v pohybu, provozovatelka fitka a internetové televize „Hejbejse.tv“. Je vdaná, manžel Jindřich Obrtlík (48). Mají spolu tři děti.

Každá ženská by si měla prosadit aspoň minimální prostor, třeba hodinu denně. Pak se může s takovým pocitem pokory, že byla pryč, vrátit domů...

Jak dlouho jste s manželem?

Jsme spolu sedmnáct let.

Je to vaše první manželství?

Ne, jsem podruhé vdaná. Poprvé to byla v mládí taková „zkouška“, vydrželi jsme spolu tři roky.

Po zkoušce tedy přišlo „ostré“ manželství, to by už mělo vydržet, co myslíte?

To taky doufám! A vždycky Jindrovi říkám, že když jsme si udělali takovou spoustu dětí, tak už mě nesmí opustit. (usmívá se)