Hana Maciuchová byla paní herečka. Dokázala něco vykřesat i z úplně obyčejné seriálové role, kde prostor ke kreativitě většinou není. Známá byla jako profesorka Miriam Hejlová ze seriálu Ulice, paní Blažejová z Nemocnice na kraji města, hysterická matka ze Samotářů nebo Anče z Krkonošských pohádek.
Maciuchová svou diagnózu dobře znala a tušila, že se její zdravotní stav nebude lepšit. Z nekonečného seriálu Ulice odešla už před několika lety a opustila i divadelní prkna. Nemoc ji v minulosti už jednou napadla.
„Měla jsem nádor prsu, jako před lety maminka, která nad nemocí zvítězila,“ řekla v roce 2017 pro iDnes.cz. „Oslavím tam půlkulatiny a zůstanu do svátků,“ prozradila krátce před svými narozeninami s tím, že je na Moravě. Že ji však nemoc napadla znovu, nikomu neřekla.
„Jsem na Moravě a vyhlížím vlídnější čas. V rodinném kruhu budeme vzpomínat na rodiče, na milovanou maminku, které vděčím za to, že jsem na světě,“ napsala tehdy herečka Blesku.
Hana Maciuchová získala množství ocenění.
Principál Divadla Ungelt po ní teskní a neumí si představit, že už ji nikdy neuvidí. Právě v Divadle Ungelt poslední roky působila. „Mocně mě to zasáhlo, i když jsem o její nemoci věděl. Naposledy jsme spolu mluvili asi před deseti dny, často jsem jí volával do Olomouce,“ svěřil se Milan Hein na sociálních sítích.
„Hanka na jevišti myslela, tlouklo jí srdce, okouzlovala sex-appealem. Byla doma v každém divadelním žánru. Bravurní herečka a opravdová dáma. A především vzácný, slušný člověk,“ dodal.
Osobní vzpomínku vyvěsil na web Divadla Viola jeho ředitel Robert Tamchyna. „‚Já už nejsem pánem svého času, i když…‘ odmlčela se. ‚To jsem nikdy nebyla. Nikdo nejsme.‘ Viděli jsme se na jaře při jednom z večerů v době první vlny pandemie,“ popisuje Tamchyna jejich poslední setkání.
Hana Maciuchová Viktor Preiss
„Byla silná, oči a hlas ale prozrazovaly zlé zprávy. Netušil jsem, že je to její poslední návštěva Violy a výběr textu ze sbírky básnířky Li Čching-čao je vlastně rozloučením,“ myslí si. Divákům i hercům bude už navždy chybět.
„Paní Hana patřila ke stálicím hvězdného hereckého nebe ve Viole. Milovala ten sálek zasvěcený Múzám ať už s knížkou poezie v ruce, nebo jako herečka nablízko očím vnímavých diváků,“ píše poeticky Tamchyna.
„A za všechny diváky za ta léta ve Viole alespoň symbolicky dlouhotrvající potlesk, než se naposledy zatáhne opona,“ zakončuje svůj psaný projev.
