Moderátorka se 14. června postaví spolu s dalšími slavnými ženami na start Avon Pochodu proti rakovině prsu, vedeného ze Staroměstského náměstí do Žlutých lázní. „Letos půjdu potřetí. Je to jeden z nejhezčích dnů v roce. Mívám v době konání pochodu narozeniny, tak to beru jako mejdan.“ Jak se Gábina cítí uprostřed davu? „Jsem fobistka na stísněné prostory a výtahy. Mě žádný muž nemůže sbalit na ,babolap´, porsche nebo ferrari, do takového auta bych nenastoupila, ale mezi růžovými triky se nebojím. Určitě s námi pojďte! Uděláme něco pro své tělo, ducha a pomůžeme těm, kteří to potřebují.“

Jak se pozná, že v domě chybí muž?

Ráno se vzbudíš a nemáš ho vedle sebe. Pravda je, že já toho chlapa vedle sebe často mám. Kristianek za mnou v noci přijde, když se probudí. Dokonce si užívám i mužské chrápání, protože ho trápí zvětšená nosní mandle. Navíc pendluju mezi bytem v centru Prahy a domem za Prahou, kde bydlí moji rodiče. Táta nám pomáhá s většinou mužských prací.

Na letní kola přezouval tvé auto otec?

Přesně tak. I když dnes se kola přezouvají v servisu, ale stejně na to myslel a vezl ho tam on. Můj táta supluje Kristiankovi mužský element, který teď nemá v podobě svého otce.

Tobě mužský element nechybí?

A to víš, že ano. Jako každá dospělá žena bych chtěla cítit oporu ve svém partnerovi, ale na druhou stranu po deseti letech partnerského života vidím, že to má i jisté výhody.

Jaké výhody to přináší?

Doma nevzniká žádné napětí. Žiju v totální harmonii. Ale já si na manželství s Pepou nemůžu stěžovat. My jsme prožili krásných deset let. Nikdy jsme se třeba nehádali.

Jak vypadá tvoje lednice?

Určitě teď lépe, protože Pepa měl rád nepříliš zdravé věci. Kvůli malému je tam vždycky něco dobrého, co miluje on. Ovoce, jogurty… Ženy obvykle nemívají snahu zásobit se na zlé časy. To je pravda. Rozhodně nesyslím věci do mrazáku, ale na druhou stranu jsem schopná si života užívat. Teď tady s tebou snídám opečenou slaninu.

Dovedeš pochopit ženy, které chtějí žít single?

Myslím si, že je hrozně fajn mít doma muže a něco s ním sdílet. Přitom znám poměrně dost rozvedených žen, které to nemají. Všechno má svoje výhody a nevýhody. Věřím tomu, že by lidé měli žít v páru, protože jako jednotlivec nejsme celek. Jen když se spojíme, proto se tak rádi milujeme. To mám z jedné knihy, kterou teď čtu. A není o sexu! (smích)

Je rozvod nový start?

Už to slovo je divné a všechno kolem něj je divné. Nikdy mě nenapadlo, že budu rozvedená, a teď to mám napsané v občance. Netvrdím, že jsem ze staré školy, ale opravdu jsem si myslela, že si vezmu muže a budu s ním celý život. Byla jsem strašně naivní, vždyť dělám v šoubyznysu, kde jsou vztahy nestálé. Doufala jsem, že mě se to týkat nebude, a dlouho jsem věřila i přes Pepovu nevěru, že je to zkouška, již ustojíme, a dospějeme k něčemu hezčímu.

Proč to nešlo?

Kvůli médiím. Ten tlak byl šílený. Ani jsem to nemusela číst, denně jsem měla milion telefonů. Kam jsem se hnula, všude se mě ptali na stejné věci. Bylo to fakt hrozné.

Chceš říci, že kdyby na vás netlačili, mohlo všechno dopadnout jinak?

Možná bychom to ustáli. Čtyři měsíce jsem vůbec neřešila svou rodinu a manželství, ale nápor médií. Asi to mělo přijít, Pepa měl dostat tenhle kopanec a začít nanovo a já pravděpodobně taky. Můj nový život je sice hodně jakoby v oparu a vůbec nevím, co bude dál, ale vždycky je fajn, když se máš komu svěřit v krizích a propadech, které tě potkávají. Oporu jsem našla v pár přátelích, jednom muži a svých rodičích. Nevím, jak bych bez nich to peklo překonala.

Máš na mysli „jednoho“ slovenského muže?

Ano.

Jsou Slováci jiní než Češi?

Náš rod, Partyšovi, pochází z Maďarska. Muži z Východu mě táhnou víc a já vlastně nevím proč. Oni jsou naturálnější, živočišnější, hezky mluví. V životě jsem měla ráda dva Slováky a cítila jsem se vedle nich jako žena. Oni umějí ženu povznést. Ale nepoznala jsem zase tolik mužů, abych si vedla statistiku a mohla generalizovat. (smích)

Nemáš strach ze vztahu na dálku?

Myslíš, že je málo sexu?

Spíš že jste málo spolu.

Po deseti letech vztahu mě to ani neštve. Pořád je všechno růžové a romantické. Když jsi s někým od rána do večera, tak se ztratí to kouzlo těšení se na sebe. Uvědomuju si ale, že to takhle nemůže vydržet pět let.

Znáte se rok, jste zamilovaní a prožíváte lásku… Po roce by se ale už váš vztah měl posunout někam dál.

…nebo skončí. Proto ho nechci medializovat. Abych nebyla spojována s nějakým mužem a za půl roku zase s jiným. Kristian půjde za rok do školy a já nechci, aby četl o tom, co má za strejdy.

Takže ty nevíš, jak to dopadne?

Nevím, a to je na tom to krásné.

Ale rozchod může bolet, ne?

Bolest patří k životu. Víš, co je na tom nejkrásnější? Já toho člověka miluju bezpodmínečně. Nic po něm nechci. Nedávám mu žádné podmínky. I kdyby mi řekl, že se něco změnilo nebo že už je jinde, budu ho milovat celý život. Je to jako z románu. On mi pomohl, když jsem to potřebovala, takže i kdyby odešel a zapomněl na mě a já ho neměla možnost vidět, tak pro mě vždycky zůstane.

Přinesl ti rozvod nové impulzy?

Přinesl mi zklidnění, stav duše, který jsem neznala. Nadhled. Ještě před rokem jsem se hroutila… Kopance fakt posilují. Vrátila jsem se zase ke svým koníčkům a zájmům. Mám takový pocit, že žiju mladší život a jsem veselejší.

K jakým zájmům ses vrátila?

Ke zpívání, k tancování, ke cvičení.

Máš víc času?

To bych neřekla, ale umím si ho udělat. Co mi chybí, je povídání s Pepou. Měli jsme dlouhé hovory, i když poslední tři roky už vlastně ne. Ale chtěla bych vyslovit, že jsem mu odpustila. Mám ho ráda, i když teď jinak.

Jste přátelé?

My jsme spolu nikdy neměli žádné bitky a nemáme vůbec problém si sednout na kafe a komunikovat.

Jak funguje jako táta?

Skoro nijak.

To je divné, ne?

Má k tomu svoje důvody, které já nebudu komentovat.

Věříš, že se to zlepší časem?

Netuším a neřeším to. Kristian ví, že má tatínka a že tatínek ho má rád. Nejsem blázen, abych k němu do rodiny posílala svého syna, vídat se můžou u mě. Malého jsem záměrně oddělila od rodiny, která nám tolik ublížila.

Měla by ses smířit s tím, že má sourozence, se kterými bude mít buď pozitivní, nebo negativní vztahy.

Nebudou žádné. Vezmi si, kolik lidí v sourozeneckém vztahu prožívá peklo, lépe kdyby se vůbec neznali. Kristianek se nebude povinně stýkat s nějakým chlapečkem, kterého si ta paní pořídila v době, kdy měla nějaké úmysly. Oni pro mě nebudou nikdy příbuzní. V tom jsem rezolutní. Synovi to vysvětlím, až to bude chápat.

Tebe nepotkaly problémy jen v soukromí, ale i v práci, když jsi dostala výpověď v Top Star Magazínu. Jak ses s tím vyrovnala?

To je přece v televizi běžné. Každý chvilku tahá pilku. Nikdo si nemůže myslet, že to má na věčné časy. S Lenkou Hornovou jsem moderovala osm let Prásk na Nově, což by už dnes nebylo myslitelné. Já si hlavně uvědomila, že mou parketou je práce v terénu, proto moderuju všechny ty společenské a sportovní akce. Nebaví mě být zavřená ve studiu, chodit z bodu A do bodu B a říkat věty, které mi někdo předepsal.

Jaké jsou tvé plány?

Růžové. Chtěla bych miminko.

Návrat do televize tě neláká?

Jsem spokojená a jestli se do televize vrátím za půl roku nebo za rok, je mi jedno.

Stačí ti ty večírky?

Nedělám jen večírky. Moderuju velké firemní akce, různé eventy a kongresy. Po patnácti letech v této práci sbírám smetanu, protože agentury a firmy vědí, že jsem pro ně prospěšná. Teď začíná golfová sezona. Půl roku strávím na golfech. To mě živí. Televize je jen vizitka a vizitka může být dobrá, ale i špatná.

Nechceš být na obrazovce za každou cenu.

Ano, mám představu pořadu o zdravém životním stylu a kráse.

S celebritami je konec?

Celebrity jsou všude. Bezvadný pocit je, že jsem nikdy za ta léta nikomu neublížila. Můžu přijít kamkoliv, ale já jsem vyhořela na tom, rýpat se někomu v soukromí. Mě by spíš bavilo předávat divákovi něco inspirujícího a povzbuzujícího.

Vidíš, já zase věřím, že čtenáře Story povzbudí tvůj pozitivní příběh člověka, který překonal problémy a má růžové sny.

Děkuju, to je krásný.