„S manželem jsem strávila dlouhých deset let, z toho osm let jsme manželé. Naše cesta k miminu nebyla úplně snadná, po roce a půl jsme přešli k umělému oplodnění, které nebylo úspěšné. Po pěti letech jsme dali žádost o adopci a hned ten měsíc se zadařilo přirozeně,“ vypráví na začátku e-mailu, který přišel do naší redakce, Gábina (30). Problémy s otěhotněním má dnes již každý pátý pár. Jak je možné, že dříve byla neplodnost spíše výjimkou a dnes ji mají lékaři takříkajíc každý den na talíři? V prvé řadě stojí za potížemi náš životní styl a hlavně přemíra stresu, dále kouření, problémy s nadváhou nebo naopak extrémní vyhublost, drogy. K tomu se často přidávají imunologické, genetické a hormonální problémy, které otěhotnění komplikují. Někdy se příčina neplodnosti nedaří zjistit ani u jednoho z páru, a tak se léčba stává velmi složitou. „U nás byla na vině hlavně má psychika. Podle všech testů a zdravotních prohlídek jsme byli oba s manželem naprosto v pořádku a žádný doktor nedokázal určit příčinu, že moje tělo prostě ne a ne otěhotnět,“ vysvětluje Gábina dále.
Mohlo by vás také zajímat: Jak na sex v těhotenství?
Přiznává, že nemožnost otěhotnět jí úplně zatemnila mozek. „Když se nedařilo rok, úplně jsem se pomátla. Nemyslela jsem na nic jiného, tlačila na manžela, chodila spát s tím, že musím mít sex a každý večer snila, že se to konečně povedlo. Manžel ze mě byl nešťastný, ale držel se a podporoval mě dál,“ svěřuje se. Teď když se Gábina ohlíží zpátky, vidí, že už tenkrát se ve vztahu objevily první trhliny a problémy. „Párkrát za mnou manžel přišel, že už nemůže dál, že si potřebuje promluvit. Ale já prostě viděla jen miminko.“ Gábina se sice nikdy nesnížila k tomu, aby manželovi dávala vinu za to, že nemůže otěhotnět, ale ani se nezajímala o jeho pocity. Když pak otěhotněla, velmi se radovala, ale nestačila si všimnout, že její partner už tak nadšený není. „Do žádosti o adopci jsem ho vlastně donutila,“ říká Gábina a dodává: „těhotenství byl můj splněný sen, on už o něj ale nestál. Malých náznaků jsem si začala všímat až po rizikových třech měsících, kdy jsem se konečně dokázala trochu uvolnit. Bohužel už bylo pozdě.“
Problémy s otěhotněním a pak i samotné těhotenství představují pro partnerství velkou změnu. Žena-partnerka se pomalu ale jistě stává ženou-matkou a partner se často v této změně ztrácí, protože ji nechápe. U mužů tato proměna v muže-otce přichází až nějakou dobu po porodu. O to větší jsou potíže, když je těhotenství nechtěné. „Manžel se mi začal vzdalovat, stále více jezdil na služební cesty, byl v práci přesčas, začal jezdit na ryby, prostě se snažil nebýt doma. Věděla jsem, že se něco děje, ale měla jsem pocit, že to přejde po porodu, že se pak všechno vrátí do zajetých kolejí. Ale nestalo se tak. Mám 6 týdnů do porodu a manžel už si sbalil věci.“ Jak Gábina zjistila, manžel už rok udržuje vztah s jinou ženou. Nevěra je v současné době velkým fenoménem. Podle posledních výzkumů jsou nevěrní muži i ženy stejně. Takové výzkumy ale nemají objektivní vypovídající hodnotu, protože se zakládají na subjektivních zpovědích. A kdo si sem tam něco nepřibarví nebo něco nezapře, že? Každopádně vzniká z několika důvodů – touha po zakázaném ovoci, prostředek pro zvýšení sebevědomí, získání výhody, krize středního věku, sexuální uspokojení a další. U manžela Gábiny šlo nejspíš o nespokojenost ve vztahu a hledání porozumění někde jinde. „Rozhodl se za ní odstěhovat. O miminko se prý postará společně se mnou, ale mě už nemiluje. Co mám teď dělat?“ ptá se Gábina.