Výraz pochází z anglického slova fur neboli srst, osrstěný. A právě srst, alespoň ta plyšová, hraje v této komunitě dost důležitou roli. Její členové, kteří si říkají furríci, si totiž hrají na zvířata s lidskými vlastnostmi a charakteristikami, která dovedou mluvit, oblékají se, líčí a chodí po dvou. A to většinou zvířata právě osrstěná, jako koně, psi, vlci, lišky, lvi, kočky, ale i draci nebo švábi, kteří srstí nedisponují, přesto do komunity zapadají. Takový nadšenec si svou postavu (neboli fursonu) naprojektuje zcela podle svého přání, může jí dát ty vlastnosti, po kterých touží, ale kterých se mu v reálu nedostává, třeba veselost a otevřenost. Stejně tak může změnit pohlaví a sexuální orientaci, heterosexuální introvertní dívka se ve světě furries může stát extrovertním bisexuálním lvem.
Mezi furríky se objevují nejrůznější zvířata.
Komunita vznikla s nástupem internetu, který umožnil spojit se lidem i zcela neznámým, z velmi vzdálených míst. A proto mezi její první členy patřili programátoři. Obecně musí být furríci docela kreativní – být členem této subkultury totiž obnáší malování tematických obrázků, vytváření komiksů a knih a převtělování se do své postavy na internetových fórech nebo srazech těchto nadšenců. A právě na srazy je potřeba mít svůj vlastní zvířecí kostým, který není vůbec snadná ani levná záležitost. Jeho výroba může stát až sto tisíc korun, není proto divu, že je každý furry na svůj kostým patřičně hrdý a velmi těžce nese, pokud mu nějaký vykuk návrh na internetu okopíruje a třeba začne sériově vyrábět. Přesto ne každý příznivec furries má a nosí kostým, fanoušků této subkultury je v Česku zhruba tisíc, v kostýmu se na veřejnosti ukazuje jen několik desítek.
Mnohé láká třeba jenom umění, které v tomto sdružení fanoušků (neboli fandomu) jeho členové vytvářejí. Ač by se mohlo zdát, že roztomilá zvířátka jsou doménou dívek, v současné komunitě převládají muži, poměr je zhruba dva ku jedné.
Možná právě představa muže v kostýmu roztomilého zvířátka způsobila, že se o této komunitě začalo hovořit v souvislosti s potenciálními sexuálními deviacemi. Tomu nahrávalo, že umění produkované tímto fandomem někdy může mít sexuální podtext, na internetu lze také nalézt například pornofilmy s kostýmy nápadně připomínajícími furries. Opravdoví furries ale svou komunitu hájí s tím, že jakékoliv fanouškovské prostředí lze zneužít a že různé obscénnosti se dají na internetu nalézt i na téma například Harryho Pottera.
Často jsou právě kvůli převlékání do kostýmů furríci především v zahraničí vnímáni kontroverzně.
A protože se k této komunitě v Česku přidávají již zhruba dvanáctileté děti, je samozřejmě jasné, že pokud se rodič o její existenci a zapojení svého dítěte dozví, může být znepokojen, zvlášť když si přečte o možném sexuálním podtónu roztomilých furíků. Je tedy komunikace dítěte s anonymními lidmi v převlecích důvod k obavám a co by měl rodič v takovém případě dělat?
Především je potřeba mít přehled o tom, co dítě na internetu vlastně dělá, a dbát na to, aby na něm nebylo ve dne v noci, ale mělo i jiné aktivity. Pokud rodič zjistí, že je jeho dítě v komunitě furries, asi by nebylo dobré jakoukoliv účast hned striktně zakázat, spíš může pomoct s dítětem o tomto tématu komunikovat. Rodič by si měl také všímat, zda dítě není nezvykle zamlklé, smutné, případně jestli výrazně neklesá jeho školní prospěch. V takovém případě je dobré poradit se s psychologem.
