Oprah Winfrey má na svém kontě tolik různých nej-, že bychom si je pro přehlednost měli zrekapitulovat hned na začátku. Je považována za nejbohatší Afroameričanku 20. století. Tři roky po sobě byla jedinou miliardářkou černé pleti na světě. Časopis Time a zpravodajský server CNN jí udělily prvenství i ve svých žebříčcích nejmocnějších a nejvlivnějších žen. Moc jejího slova je taková, že když během epidemie nemoci šílených krav ve svém pořadu prohlásila, že další hamburger už si tedy rozhodně nedá, americké farmáře to na ziscích z hovězího masa stálo dvanáct milionů dolarů.
To všechno způsobil její televizní pořad, stejně fenomenální jako ona sama: The Oprah Winfrey Show se pyšní titulem nejsledovanější talkshow v dějinách televize. Oprah jeho prostřednictvím hýbe dějinami (a to doslova: je například jednou z nejmocnějších pák na podporu prezidentského kandidáta Baracka Obamy).
A příběh jejího strmého letu vzhůru je o to zajímavější, že se v dětství odrazila od úplného dna.
Dětství jako z čítanky
Narodila se nejhůř, jak se člověk v padesátých letech ve Spojených státech vůbec narodit mohl. Jako chudá černošská holčička v rasistickém jižanském Mississippi. Její rodiče – nesezdaní teenageři – ji zplodili během letmé známosti a matka ji vzápětí dala na vychování babičce na venkov. Dětství malé Oprah bylo přímo čítankové: babička byla prý tak chudá, že dívenka musela občas chodit v šatech ušitých z pytlů od brambor. Ale zároveň tak osvícená, že svou vnučku už ve třech letech naučila číst. Později babička tvrdila, že vždycky tušila, že Oprah udělá kariéru v médiích: už jako malá prý totiž dělala interview se svou panenkou, vyrobenou z kukuřičného klasu (!) a s krkavci sedícími na plotě (!). Detail jako stvořený do životopisu budoucího génia.
Oprah tak velmi záhy nastoupila přímou cestu k úspěchu: na základní škole přeskočila dvě třídy, vzápětí získala prestižní stipendium, už jako středoškolačka chodila číst zprávy do místního rozhlasu… Na své nastoupené cestě si dovolila jen jednu jedinou odbočku či klopýtnutí: ve čtrnácti letech nechtěně otěhotněla, ale chlapec, který se jí narodil, velmi záhy zemřel.
Fascinující je, že tuto epizodu dokázala vzápětí vymazat nejen ze svého životopisu, ale i ze své paměti: později v maturitním ročníku na gymnázium udržovala velmi cudnou platonickou známost s jistým Anthonym Oteyem. „Vždycky jsem věděl, že ji ztratím, protože ona byla stvořena pro lepší život, než jaký jsem jí mohl nabídnout,“ prohlašoval později. A skutečně: ambiciózní Oprah se s ním rozešla, protože prý „teď nemá čas na vztah“. O mnoho let později byl melancholický idealista Otey upřímně šokován, když zjistil, že dávno před jejich nesmělými doteky si Oprah už odbyla nejen první sexuální zkušenosti, ale i těhotenství a mateřství…
Úspěchy i fiaska
Vraťme se ale zpátky k tomu, co bylo v jejím životě vždycky nejdůležitější: ke kariéře. V roce 1984 Oprah přestoupila z rádia na televizní obrazovku a začala v chicagské lokální televizi moderovat ranní talkshow, která se nemohla pochlubit zrovna atraktivní sledovaností. Během několika měsíců se z ní ovšem stala nejsledovanější talkshow v Chicagu. Producenti ji promptně přejmenovali (stala se z ní dnešní The Oprah Winfrey Show), natáhli na celých šedesát minut a přesunuli do atraktivnějšího času. V roce 1986 pak Oprah začala vysílat celostátně.
Čím vlastně své diváky tak uhranula? Zvlášť vezmeme-li v úvahu, že většina moderátorů do té doby byli muži-běloši? Oprah nebyla žádná zkušená investigativní žurnalistka. Namísto toho své hosty zpovídala s nepředstíranou zvědavostí, humorem a především empatií. Pokud vyprávěli nějakou smutnou historku, Oprah uronila slzu. A tak se jim nejednou stalo, že před celonárodním televizním publikem vyprávěli něco, co by normálně neprozradili ani svým nejbližším… Jedním z jejích největších úspěchů se stalo interview s Michaelem Jacksonem, které se stalo nejsledovanějším rozhovorem v dějinách televize.
Jedním z jejích největších neúspěchů byl naopak pokus prosadit se jako herečka. Ve filmu Stevena Spielberga Barva nachu sice zazářila jako utiskovaná černoška Sofia – jenomže Barva nachu se do dějin filmu zapsala především jako rekordní oscarový smolař; byla nominovaná v jedenácti kategoriích a nezískala jedinou sošku. Potom se Oprah sama pokusila produkovat film Beloved podle románu Toni Morrisson, v němž sama hrála hlavní roli bývalé otrokyně. V rámci přípravy na roli si sice sama vyzkoušela na 24 hodin život v otroctví, ale moc jí to nepomohlo – film se stal propadákem, který prodělal přes 30 milionů.
Tloustnutí z lásky
V soukromí už má bouřlivá období dávno za sebou; přes dvacet let už žije se svým partnerem Stedmanem Grahamem. Předtím ovšem prožila spoustu nejrůznějších značně divokých vztahů. „S jedním mužem jsem chodila čtyři roky, ale nebydleli jsme spolu. Myslela jsem si, že bez něj jsem bezcenná. Čím víc mě odstrkoval, tím víc jsem ho chtěla. Připadala jsem si nemožná a bezmocná. Nakonec jsem se před ním ocitla na kolenou a prosila ho, aby se mnou zůstal,“ vzpomíná. Dospělo to prý tak daleko, že dokonce napsala dopis na rozloučenou a plánovala sebevražedný pokus, který ale nakonec neuskutečnila.
Nedostatečné sebevědomí a milostné trable prý také byly důvodem, proč svého času hodně přibírala na váze. „Důvod, proč jsem tolik přibrala, byl především v tom, že jsem měla za sebou spoustu nešťastných vztahů s muži a hrozně moc jsem toužila po tom, aby mě někdo chválil a přijímal. Potřebovala jsem, aby mě všichni měli rádi, protože sama sebe jsem moc ráda neměla. Takže jsem vždycky skončila s nějakým do sebe zahleděným hnusákem, který mi tvrdil, jak jsem hrozně sobecká, a já jsem mu přitakávala. Protože jsem si myslela, že si nic jiného nezasloužím. Takže to tloustnutí byl nejlepší způsob, jak se obrnit proti nelásce světa kolem mě.“
A právě proto mají Oprah její fanoušci rádi nejvíc: protože je tak oslnivě úspěšná, ačkoliv není dokonalá. Je na vrcholu, ale zároveň je tak trošku jednou z nich.