Zpěvačka si plácla s TV Metropol, respektive TV Pětkou, a od 15. října se bude pravidelně objevovat na jejích obrazovkách v reality show, která diváky seznámí s děním před vystoupením, s Ivetinými přáteli, ale i s jejími každodenními starostmi.

Poslední koncerty Heleny Vondráčkové zely z různých důvodů prázdnotou. Vaše jsou ale vždycky do posledního místa vyprodané. Čím si to vysvětlujete?
Jsem ráda, že se mne na to konečně někdo zeptal. Ano, měla jsem a zaplať pánbůh mám plné sály. Ale myslím si, že byste se musel dotázat přímo mých fanoušků, čtenářů a diváků, proč to tak je. Já jen dělám to, co mne naplňuje, a na jevišti se projevuju, jak to cítím. Jsem tam sama za sebe a upřímná. Jsem tam vlastně šťastná a snažím se předat všechno pozitivní, co v sobě mám. Aby se všichni lidé v hledišti cítili dobře. Aby se uvolnili a odnesli si z koncertu něco, co se nedá popsat... Prostě aby se alespoň na chvíli odpoutali od starostí a problémů, které máme všichni. Mě nevyjímaje. Znovu jsem se vrhla do práce a jsem za to ráda, jsem připravena svým fanouškům dát takovou Ivetu, na jakou byli zvyklí, a doufám, že je nezklamu! Je vtipné, že lidé, kteří mne potkají na ulici, říkají: „Jé, vy jste tak drobná, štíhlá, milá a nejste opilá...“ Diví se, že piju jen vodu nebo čaj. I všechny dopisy od fanoušků, které posílají na facebook nebo na mé stránky, čtu, jsou většinou velmi pozitivní, ale nestíhám pak bohužel odpovídat. Tyhle krásné zprávy mne moc nabíjejí. Chci za ně všem poděkovat.

Na Slovensku, kde jste vystoupila na vyhlašování cen módy, jste sklidila velký aplaus. Tamní publikum vás miluje, že?
Slovensko? Prý tam mám předky. To jsem se dozvěděla teprve před pár dny. Chovají se ke mně nějak jinak, jsou spontánnější a nemají tam tak tvrdý bulvár jako u nás. Publikum bylo úžasné. Cítím se tam klidnější a svobodnější. A navíc, Slováci si mne víc váží za to, co jsem za těch třicet let dokázala. Ale já se na svoje krajany nezlobím, nedivím se jim. Jsou zmatení, nevědí, co je pravda a co lež. Protože nikdo netuší, jak a pod jakým tlakem a stresem jsem se ocitla. Kvůli tomu jsem si prošla tím, čím jsem prošla. A proto jsem si řekla, že je čas zvednout hlavu a jít dál! Pravdu vždy předávám jen já při jakémkoliv osobním setkání s kýmkoliv. Ale to bych musela vystupovat denně. To se nedá stihnout.

Vaše vystoupení jsou českými médii i veřejností vždycky velmi očekávaná. Každý se třese na to, jak budete vypadat, zda nemáte nějaké kilo navíc nebo vysoké podpatky. Není to pro vás až příliš svazující?
Je, velmi. Lidé si nedokážou představit, jak moc. Taky mám vždycky právě z těchto důvodů pěknou trému. Proč pořád někdo řeší, jestli mám kilo nebo pět navíc? Vždyť je to lidské. Jsem taky jenom člověk. Každý z těch fotografů a novinářů, kteří tam kolikrát ani nepřijdou, hledá jakoukoliv chybičku. A pokud ji nenajdou, existuje přece photoshop, který mne případně doupraví, jak potřebují, udělá ze mě jinou osobu. Do přímé řeči vkládají věty, které jsem nikdy neřekla, tomu se nelze bránit. Vysoké podpatky mám ale ráda. Připadám si na nich vyšší a ženštější. A na jevišti se cítím líp. Ovšem ať si vezmu nižší nebo vyšší kramfleky či zvolím jakoukoliv barvu šatů, stejně je to vlastně pro bulvár vždy špatně...

Jak se s tím tlakem vyrovnáváte?
Zvládám to. I velmi silné ženské osobnosti a silní chlapi mi říkají, že už by to dávno nevydrželi. Ale je pravda, že čím jsem starší, tím mám větší zodpovědnost vůči svému publiku. A tahle profese mne opravdu nabíjí a dodává mi další a další energii.

Nenapadlo vás, že by bylo dobré na nějakou dobu zpěvu zanechat? Právě kvůli tomu, že jste pod tím drobnohledem?
Ano, už jsem chtěla tolikrát utéct na pustý ostrov! Rok a půl jsem teď nezpívala. Byla to moje nejdelší pauza. Jako by mi někdo seshora nařídil, abych zpomalila. Vždy jsem pracovala naplno, bez odpočinku. A tahle přestávka přišla kvůli nesmyslnému úrazu, který jsem si sama přivodila. Jen jsem si v cizím domě nerozsvítila světlo a byl z toho hned rok neschopnosti. Pro mne největší trest. Ale asi se to muselo stát. Teď jsem ovšem nabitá energií a opravdu připravena pokračovat v kariéře!

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story.