Vy jste odjela z tehdejšího Československa v roce 1989, žila jste celou dobu v Americe?
Ne, dva a půl roku jsem žila v Německu a ve Švýcarsku asi sedm měsíců. No a jinak v New Yorku a Los Angeles.
Po těch letech za „velkou louží“ jste se docela rychle zbavila přízvuku...
Dost se snažím, samotné mi to vadí a tady to lidi nemají rádi (usmívá se). Takže nechci, abych mluvila s americkým přízvukem a češtinu prokládala anglickými výrazy Ale stejně mi někdy ujede, že mluvím česky a do toho řeknu třeba »you know?« Ale vždycky to utnu hned u „you“, zbytek spolknu, už to docela umím schovat.
A když někdy začnete anglicky...
...to se mi taky občas ještě stane, nic nepředstírám, prostě to ze mě bezděky vypadne... ale lidi jsou tady hodně pohotoví a klidně mi v takovém případě odpoví anglicky (směje se).
Už se cítíte v Čechách jako doma?
Ano, stejně jako když se vratím do Venice v LA.
Jak dlouho ještě budete v Čechách? Nechcete zůstat na trvalo?
To ne, mimo jiné proto, že musím průběžně jezdit do Států pracovně. Natrvalo sem určitě nepřesídlím. Pořád budu pendlovat, teď zrovna si vyřizuji americké občanství - budu ho mít někdy koncem roku.
Takže budete oficiálně Američanka?
Ne ne, budu mít dvojí občanství, takže budu Čechoameričanka. Ono se někdy hodí mít dva pasy. A zároveň má člověk únik na dvě ambasády, kdyby se něco stalo...(směje se)
Čeká vás v nejbližší době v Americe nějaké natáčení?
Teď v září jsem se měla původně vrátit, protože mě čekalo nějaké natáčení, ale to se posunulo. Naštěstí posouvání projektů není jen česká záležitost. Takže se mohu v klidu věnovat dokončení Sněženek a machrů po 25 letech.
Jaký máte z filmu dojem?
Upřímně věřím, že by to mohlo dopadnout dobře, nehledě na všechny zádrhele, co film provázely. Aspoň co slyším po hrubém sestřihu. Sama se na to teď podívat ještě nemůžu.
Prý jste se dokonce zranila a můžete z toho mít i trvalé zdravotní následky, je to pravda?
Nerada bych se k tomu vracela, ale je fakt, že jsem při natáčení zranění utrpěla...
Ve scéně, kde vás prostříleli ze samopalu jako řešeto?
(se smíchem) Máte dobré informace, ale s těmi následky to není tak hrozné, laserový kosmetický zákrok by měl jizvy po zranění vyhladit...
To se bude ve Sněženkách takhle střílet, bude to akční trhák?
To určitě ne, tahle scéna se promítne jako film ve filmu, ale víc nesmím prozrazovat.
Tak to se máme asi na co těšit! Dovolte mi jednu otázku takzvaně na tělo, prý jste se během natáčení hodně sblížili s režisérem Viktorem Taušem...
K tomu bych se nechtěla vyjadřovat.
Tak alespoň řekněte, jestli je na tom něco pravdy, pořád se o tom jen tak spekuluje…
Tak dobře, že jste to vy, jsme spolu. (směje se)
Díky za upřímnost, a ještě jednou na férovku: Když jste přijela do Čech bez manžela, začala jste si hledat náhradu?
Ani náhodou!! Já jsem nic a nikoho nehledala! Byla jsem ráda, že jsem sama. Chtěla jsem si odpočinout. Žádná deprese, hysterie, nebo potřeby. Naopak, chtěla jsem být sama. V Peci jsem trávila krásné chvilky a vlastně jsem sama nebyla, po celou dobu je se mnou můj pes. Ale pokud nemáte psa, těžko se tomu přátelství porozumí.
Ale tak už to bývá, když je člověk sám a nehledá, tak většinou najde.
Tak to máte asi pravdu, tak to bývá.
Už máte v Americe vyřízené věci ohledně rozvodu manželství?
Takové věci zas tak rychle neběží.
Takže ještě nejste rozvedená?
Ne, to trvá dlouho. Nechci se zrovna o tomhle moc bavit… prostě pracuje se na tom,.
Rozvod asi není nic příjemného...
To určitě ne, člověka to hrozně emotivně poznamenává, vždyť se přece říká, že rozvod je jako smrt.
No, na rozdíl od smrti se ale rozvod dá přežít…
To je pravda! To je ten rozdíl, dobrý argument.
To, že jste tak, řekl bych hubená, nesouvisí to s rozpadem manželství, se stresy, které jste musela prožít?
To ne, navíc si nepřipadám hubená...
Dobře, ale určitě jste hodně štíhlá, anorexie nebo nějaký podobný problém v tom také nehraje roli?
| Eva Jeníčková (uměleckým jménem Ava Jansen) * 5. 08. 1964, Praha Absolventka herectví na pražské DAMU debutovala před kamerou hlavní rolí v dobrodružném snímku Tři od moře. Hrála v komedii Sněženky a machři, nejvíce ji ale proslavila postava Vendulky utěšitelky v Kleinových filmech o Básnících. Hrála také ve filmu Rumburak, Dobré světlo, Anděl svádí ďábla. Působila jako tanečnice v souboru Unia Nova Jana Hartmanna, než na přelomu 90. let odjela na Fullbrightovo stipendium do USA. Dařilo se jí a byla obsazovaná na divadelní scéně v Los Angeles, hrála v televizi i ve filmu, vystupovala v reklamách, zábavných show a hudebních klipech. V současnosti pracuje na dokončení komedie Sněženky a machři po 25 letech. Je vdaná za amerického instruktora bojových umění Marka Mikitu, ale jejich cesty se po 11 letech rozešly a jsou v rozvodovém řízení. |
V žádném případě, i když se napsalo leccos, možná jsem doplatila na to, jsem se nikdy netajila s tím, že jsem tuhle obsesi měla, když mi bylo nějakých 16 až 19 let. Ale to už je dávno, překonala jsem to a nemám žádný takový problém. Pokud jsem tedy štíhlá, jak říkáte (směje se), tak je to tím, že se snažím jíst jídla, které organismu neškodí a chodím pravidelně do posilovny.
Každý den?
Jak kdy, ale hodně často.
Máte nějaký speciální cvičební plán?
Ano, třeba jedna cesta je, že každý den posiluji jiné partie, jeden den třeba záda, druhý den prsní svaly, třetí ramena, čtvrtý nohy...
To jste asi ve formě, co?
Jasně! Pojďte se mnou někdy do posilovny, utahám každého! (směje se)
Nebojíte se, že budete mít ohromné svaly?
Ne, už vím, jak si vypracovat svaly. Ta váha pro vás musí být těžká, ale musíte být schopen maximálně deset opakování v každé sérii. Tak narůstají dlouhé štíhlé svaly. Když zvedáte velké váhy s minimálním opakováním, tak stavíte svaly do šířky.
Jíte normálně, nejste vegetariánka?
Jím úplně normálně, ryby, drůbež, zeleninu, ovoce, ale třeba i steaky. A klidně si dám i čokoládu.