Potíže s invazí nepůvodních forem života sužují prakticky celý svět. V USA loni způsobily škodu za 70 milionů dolarů, v Evropské unii za 10 miliard eur.

Vzhledem ke globálnímu oteplování a rostoucímu turistickému ruchu pak zřejmě budou v nejbližších letech ještě narůstat. Zvykejme si na to, že naši staří dobří známí budou nemilosrdně hubeni.

Cizáci roznášejí mor

Ještě naši dědové se jako kluci běžně bavili chytáním říčních raků do ruky. Dnes to zní jako sci-fi – klepetnatci se ale tehdy opravdu lovili a prodávali po tuctech, přičemž v restauracích se podávali vaření (odtud rčení rudý jako rak) coby pochoutka k pivu.

Lovební řád Vranovské přehrady z doby 2. světové války ještě řadí raky mezi běžnou vodní havěť a stanovuje pouze, že se nesmějí lovit do více než „pěti sáčků o největším průměru 35 cm najednou“.

Teď střih a pojďme do současnosti. Kdo z nás kdy v přírodě viděl raka, ať už mrtvého, nebo živého? Důvodů vyhynutí těchto tvorů, od nichž podle Karla Havlíčka Borovského „vzalo jméno Rakous počátek“, je řada. Smrticí ránu jim však zasadili raci signální a pruhovaní pocházející z Ameriky.

„V roce 1980 se k nám dostalo tisíc ráčat signálních ze Švédska,“ vysvětluje Pavel Kozák z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. „Byla vysazena na čtyři lokality na Moravě, aby nahradila mizející domácí raky říční a kamenáče.

Postupem času se však rozšířila do desítek dalších lokalit a nyní ovládla prakticky celý račí životní prostor u nás.“

Američtí vetřelci dokážou v boji „muže proti muži“ domácí borce porazit a zabít. Mnohem horší však je, že roznášejí račí mor v podobě plísně, na niž neexistuje žádný lék. „Amerikáni“ jsou proti ní imunní, zatímco našinci hynou jako mouchy.

Smrtonosnou plíseň roznášejí stejně tak raci signální jako pruhovaní, kteří byli na německo-polském pomezí vysazeni dokonce už v roce 1890.

Kanárek bojuje proti teroristům

„Současná situace na ‚račí frontě‘ rozhodně není veselá,“ pokračuje Pavel Kozák.

Invaze „cizáků“ pokračuje, a to v mnoha případech i za aktivního přispění člověka. Ten leckdy s dobrým úmyslem přemístí nepůvodní druh na novou lokalitu, která je tím pádem pro původní raky ztracena.“

Jindy zase chovatele, kteří si dnes můžou koupit přes internet raky z celého světa, jejich klepetnatí mazlíčci přestanou bavit a vyhodí je do rybníka, aniž se zajímají o následky.

Co s tím? Čeští experti se snaží domácí raky množit a vysazovat na „Noemovy archy“, tedy izolovaná a relativně bezpečná místa. Jde to ovšem pomalu a ztěžka. Mimo jiné i proto, že státní orgány téměř nepomáhají ani finančně, ani organizačně.

Stejné problémy jako u nás mají ochránci přírody prakticky v celé Evropě – od Švédska po Španělsko. Snahy o záchranu původních druhů raků přitom nejsou jen nějaká libůstka ochranářů: je prokázáno, že mají mnoho nenahraditelných vlastností.

Věděli jste třeba, že jsou tak citliví, že dokážou signalizovat znečištění vody i v mnohem nižších koncentracích, než to umějí dosud používaní pstruzi duhoví? Raci (podobně jako kanáři v dolech) tak hlídají kvalitu naší pitné vody a dokázali by nás rychle varovat rovněž v případě útoku teroristů-travičů.

Není přitom navíc zapotřebí, aby rak vinou jedů pošel. Existují totiž přístroje, které snímají jeho srdeční tep. Ten se v přítomnosti nežádoucích látek zvýší – a poplach je spuštěn. Vědci mechanismus odzkoušeli přidáním lžičky soli do bazénu vody: raci zareagovali dokonale.

Opětovný nástup domácích druhů by měl umožnit jejich masový umělý odchov. To je ale hudba budoucnosti, zatím vědci teprve studují proces dozrávání spermií raků a oplodňování. Moc peněz na to nemají.

Jejich nadějí je spojení prostředků v rámci výzkumných pracovišť postižených zemí Evropské unie.

Držme tedy rakům palce, snad to zase jednou budou početní fešáci takových rozměrů, jaké maloval Josef Lada!