Mnohem dřív než lidé přišly včely na to, jak se zásobit potravou na zimu. Nektar, který sbírají, by se uskladnit nedal, protože je řídký a za pár dní by začal kvasit.
Proto šťávu z květů po návratu do úlu předají zpracovatelkám, jež k základní surovině přidají enzymy a ihned se pustí do jeho zahušťování.
Přírodní uskladnění
Při teplotě 35 °C a za stálé výměny vzduchu, kterou včely obstarávají máváním křídel, se nektar mění v med. V konečné fázi dosahuje až 85 % sušiny.
Zralý med si včely zavíčkují voskem, takže se nekazí a vydrží neomezeně dlouho. Jakmile se stočí, aby se mohl dostat k zákazníkovi, teplota se sníží, a tak začne krystalizovat.
Jestliže chceme mít tekutější konzistenci, musíme ho doma opět zahřát. Jenže časté zvýšení teploty medu příliš neprospívá, proto se upravuje a prodává se jako tzv. pastový, pastovaný, krémový či šlehaný.
Technologie spočívá v tom, že se nechá záměrně rychle zkrystalizovat, a tak krystalky zůstanou malé a produkt je trvanlivě krémovitý.
Jsme soběstační
Ve výrobě medu jsme u nás soběstační, přesto někdy zákazníci dávají přednost levnějšímu, který se k nám dováží ze zámoří.
Jeho přeprava v kovových kontejnerech na lodích, jež jsou dlouhodobě vystaveny slunečnímu záření, má však negativní dopad na jeho kvalitu.
Proto se naši včelaři rozhodli, že prodej medu podpoří kampaní Bez medu to nejde. Chtějí pro jeho konzumaci získat hlavně mládež do 26 let a populaci vyznávající zdravý životní styl.
Pro tyto cílové skupiny by se měl med prodávat například v tubách, aby byl kdekoli snadno dostupný.
Česká produkce loni dosáhla kolem 8 000 tun, což při spotřebě 0,7 kg na osobu ročně znamená, že vyrobíme víc, než spotřebujeme.
„Není však vůbec jednoduché rozeznat kvalitní český včelí produkt, když většina z nich nese označení Made in EU,“ říká Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského.
„Přitom české normy jsou přísnější než v Evropské unii, například na obsah vody. Pokud chcete opravdu kvalitu, vyberte si med, na němž je uvedeno jméno včelaře. Ten za svou práci ručí.“
Čtěte také: