Jak se dneska máte, Zlato? Nebo mohu říci i Bělo?
Mám se dobře, děkuju za optání. Myslím, že Běla by řekla totéž, ačkoli její život je momentálně mnohem divočejší než ten můj. A vůbec, co všechno ona za těch sedm let prožila! To já jsem za ní ve velkém skluzu.
Jak moc se vám vlastně role Běly Páleníkové za ty roky, co Ordinaci v růžové zahradě točíte, dostala pod kůži?
Je to zvláštní soužití. Myslím, že jsme se navzájem hodně ovlivnily. Obě máme rády svoji profesi, stejnou chuť k jídlu a smysl pro humor.
Neříkáte si někdy, proč jsem se nestala doktorkou?
Ne, to mě nikdy nenapadlo. Já si lékařů velmi vážím, mám před jejich povoláním velký respekt. Ale zodpovědnost, jakou mají za lidské životy, bych mít opravdu nechtěla. Raději si na doktorku budu hrát, stejně jako jsem si na ni hrála jako malá holka.
Jak známo, jste zastánkyní zdravého životního stylu. Co konkrétně děláte pro své zdraví?
Nekouřím, nepiju tvrdý alkohol, snažím se jíst hodně zeleniny a netučných jídel, uzeniny nejím skoro vůbec. Můj táta umřel na rakovinu tlustého střeva, takže vím, jakých věcí se vyvarovat. Ne vždy to do důsledku plním, ale velmi si hlídám, co jím.
Jaký je váš názor na bioprodukty?
Z bioproduktů nešílím, ale do svého jídelníčku je občas zařadím. Existují i skvělá biovína, takže spektrum je široké.
Vím, že ráda cestujete. Kam se chystáte letos?
Už mám za sebou týden dovolené v Andalusii, kam jsme se s kamarády vydali na gastronomický zájezd. Uchvátila mě Sevilla, hlavně katedrála a královské zahrady. Propojení křesťanské, židovské a maurské kultury je tam na každém kroku znát a je to uchvacující pohled. O letních prázdninách budu stejně jako loni hrát na Letní scéně Divadla Ungelt na Novém Světě na pražských Hradčanech komedii Sklenice vody. Srdečně zvu. Ale určitě se ještě ve zbytku prázdnin vypravím někam k moři nebo do přírody.
Jak vypadá váš typický dovolenkový den?
Snažím se, aby žádný den typický nebyl. Vlastně vyhledávám dovolenou, na které se nebudu nudit. Třetí den na pláži se ošívám a vymýšlím nějaký program, nebo spíš už rovnou dovolenou plánuju tak, aby byla pestrá.
Na TV Barrandov reprízují seriál Třicet případů majora Zemana, který byl vaší vůbec první televizní premiérou. Jak na jeho natáčení vzpomínáte?
To je spíš zanedbatelná záležitost. Tehdy jsme se spolužačkami dostaly jeptiškovské oblečení a jeden půlden jsme strávily v Břevnovském klášteře, kde se ten díl natáčel. Byl to vlastně takový komparz, přivýdělek při studiu, ale nepopírám, že tím pádem i sbírání zkušeností. Za svůj první seriál považuju až Sanitku. Tam jsem dostala první velkou seriálovou roli. Vloni se po třiceti letech dotočila Sanitka II a myslím, že se diváci mají na co těšit.
Od té doby jste natočila mnoho detektivních, rodinných i dramatických seriálů. Který je vaší srdeční záležitostí?
Ono jich nebylo zas tak mnoho. Určitě to ale je již zmíněná Sanitka podle scénáře Jiřího Hubače a potom Hříchy pro pátera Knoxe podle knihy Josefa Škvoreckého. Tenhle seriál byl výjimečný hlavně tím, že se všechny díly vysílaly živě ze studia na Kavčích horách. Vždy poslední pátek v měsíci. Předtím se tři týdny každý díl zkoušel jako na divadle a potom se s adrenalinem v žilách odehrál před zraky téměř pěti milionů diváků. Bylo to vyčerpávající dobrodružství, ale nikdy na něj nezapomenu. Režisér Dušan Klein mě tehdy přemluvil, abych v seriálu zpívala sama, a ne na playback někoho jiného. Nikdy jsem se za zpěvačku nepovažovala, takže mít vlastní CD, které se po skončení seriálu vydalo, pro mě bylo velmi úsměvné.
Co se divadla týká, kam se na vás diváci mohou přijít podívat?
Již třetím rokem hraju v Divadle Ungelt ve hře Na útěku s Janou Štěpánkovou, brzy za sebou budeme mít 250 repríz. Diváci mě ještě můžou vidět v představení Vzpomínky zůstanou a na podzim tam budu mít premiéru velmi zajímavé hry V lese černém hlubokém… s kolegou Petrem Štěpánkem v režii Viktora Polesného. A ve Vinohradském divadle už sedmou sezonu s úspěchem hrajeme Ideálního manžela.
Co je podle Zlaty Adamovské elixírem mládí? Jak si udržuje postavu? Přečtěte si v nové Vlastě 27/2013.
