Vlakem na hradecké nádraží je to třeba z Poděbrad jen 50 minut, z Prahy hodinu čtyřicet, jenom z Brna musíte přes Pardubice a vyjde vás to na dvě hodiny dvacet minut. Ale zase dojedete na moderní a čisté nádraží s mnoha obchůdky, kde o kafe není nouze. O čistotu se starají sami železničáři, jednoho jsme potkali procházet halou a uklízet případné papírky.
Odtud vyjdete na velké náměstí, kam jezdí všechny místní linky a odkud se dá projet Hradec trolejbusy. Na druhu stranu, pěšky to základní zvládnete za pár hodin i s obědem a procházka stojí za to.
Vydejte se pěšky rovně a ten velký hotel nechejte po levé ruce – miřte ke kostelu s obřím křížem. Pro majitele ručních turistických GPS navigací – náměstí se jmenuje Riegrovo, hotel se dřív jmenoval a stále je znám jako Černigov, ulice, kterou půjdete, S. K. Neumanna a ten kostel Božského srdce Páně. Dále to vezměte Dukelskou.
Půjdete obchodními ulicemi města nejen s mnoha obchody, ale i trhy a velkým nákupním centrem. Pak se před vámi objeví podchod, který Pražákům připomene ty z metra, projdete na třídu Karla IV. a na jejím konci, těsně před řekou Labe, je po levé straně dětská železnice. Pěšky s dítětem je to od nádraží asi patnáct minut.
Železnice má tři vláčky, sednout si mohou kromě dětí i dospělí, a trasa vede parkem kolem Eiffelovy věže ze stavebnice Merkur a po můstcích nad říčkou zpět. Jízdné je přitom jen 20 Kč.
Jak už jsem se zmínil, došli jsme takto k nábřeží a před námi se na druhém břehu tyčí budovy intelektuální elity – Filharmonie Hradce Králové, muzeum východních Čech a na „železničním“ břehu po pravé straně filozofická a pedagogická fakulta. Ale na tom druhém břehu jsou i sportovní hala a plavecký bazén.
Dobře, přejděmež most (Tyršův) a kolem muzea a Okresního domu se dostaneme do ulice V Kopečku. Zde se nachází malá kavárnička a ateliér a pokud jste neochutnali pravou Frolíkovu kávu, zde máte možnost. Odtud už je jedno, kudy půjdete, stačí směřovat nahoru. Každá ulice je zde už historickým skvostem a když vyjdete na Velké náměstí, máte historii Hradce jako na dlani.
Kostel sv. Ducha, biskupství, staré šenky, historická radnice, morový sloup, galerie moderního umění, jezuitská kolej i s měřicími přístroji venku na náměstí, bývalý Špalkův obchodní dům, a malou uličkou se dostanete na Malé náměstí, kde se nachází další starobylé budovy a kašna a odkud jsme poprvé zahlédli s Honzíkem boční ulicí lízátka.
Až později jsme zjistili, že se jim tak říká. Před námi se totiž rozvinul pohled na nějaký kostel a nad jeho střechou na podivné velké a monstrózní kulaté železné nebo kovové placky, které čněly vysoko nad kostel i stromy. Vypadalo to trochu jako UFO.
Když jsme sešli dolů, zjistili jsme, že s kostelem nemají nic společného, čněly dále nad stromy a řekou jako gigantické nohy nějakého mimozemského stroje. Až když jsme došli dostatečně blízko, zjistili jsme, že jde o osvětlení místního fotbalového stadionu.
Vrátili jsme se kolem budovy bývalého rozlehlého ženského kláštera, kolem synagogy, zahradami na Velké náměstí, kde ve stínu radnice dobře vařili, a za dvacet minut se pak pěšky dopravili zpět na hlavní vlakové nádraží.
