Svatý grál

Seznámili jsme se před třemi lety. Při toulkách v Průhonickém parku jsme na sebe narazili a dali se do řeči. Trvalo měsíce, než se mě zeptal, čím se živím. Moje odpověď ho trochu zarazila, ale pozastavil se nad ní jen pár vteřin a dál jsme žili naši zamilovanou pohádku. On je ředitel reklamní agentury, peníze má, ale nedává to najevo a nechová se povýšeně.

Po třech měsících jsme se sestěhovali a nebe bylo bez mráčku.

Setkání

Poprvé jsem se s jeho rodinou setkala po půl roce na Vánoce. Už několik dní před návštěvou byl značně nervózní, přešlapoval a měla jsem pocit, že mi chce něco důležitého říct. Nevěděla jsem, jestli je jeho otec alkoholik, matka v depresích a jeho mladší sestra má liščí ocas. Nechtěla jsem se ho ptát a vystavovat ho zbytečně stresu, a tak jsem čekala, co za morovou ránu se na mě snese.

U večeře seděl hned vedle mě, každý rozhovor bedlivě poslouchal a jen jsem se nadechla, ruku mi dal na koleno, skočil mi do řeči a situaci obrátil ve vtip. Jeho příbuzní byli vzdělaní a z vyšších společenských kruhů. Všichni byli zabalení v kašmíru, podávaly se ty největší lahůdky a děti byly tiché a vycvičené jako cirkusové opičky. Necítila jsem se v jejich přítomnosti uvolněně.

Oddech

Už v autě při cestě zpátky bylo vidět, že z něj spadlo napětí. Vše se vrátilo do starých kolejí a já jeho dočasné změně chování nevěnovala další pozornost. Čas plynul a po dvou letech společného bydlení jsme odjeli do útulného penzionu, kde mě při procházce na Okoř požádal o ruku. S nadšením jsem souhlasila. Nežili jsme si v luxusu, vždy jsem respektovala, že on má svoje peníze, na které se nadře. Chce-li do nás něco investovat, může. On zase věděl, že jsem spokojená, ale vždy budou věci, které si nebudu moct dovolit. Byli jsme dokonalí a sehraní.

Sešlost

Pomalu jsme začali spřádat plány pro den D. Brzy se však objevil menší problém. On chtěl skromnou svatbu na radnici jen se svědky, já jsem toužila pozvat aspoň nejbližší rodinu. Na několik týdnů se stáhl do sebe a příliš nekomunikoval. Nebylo to ticho před bouří nebo rozchodem, bylo to jako plíživé temno, které vás jednou pohltí. Nakonec souhlasil s účastí rodičů a sourozenců. Pár dnů na to mi volala jeho matka, že v září už je počasí vrtkavé a neriskovala by obřad i hostinu pořádanou venku. Ať zamluvím prostory v tom hotelu, který vedu. Neprotestovala jsem, ale bylo mi jasné, kde byl celou dobu zakopaný pes.

Stydíš se?

Uhodila jsem na něj, ale reakce mě překvapila. Sesypal se jako domeček z karet. Pověděl mi o svých strastech s rodiči, kteří na něj měli přehnané nároky, snažili se splnit si na něm svoje ambice a nesplněné sny, mluvili mu do vztahů. I přes počáteční vztek jsem v něm opět viděla toho upřímného a srdečného chlapa, který mě před třemi lety chytil za srdce. Došlo mi, že hledá jen vřelou lásku a porozumění, nestojí o pokrytectví, peníze ani úspěchy. Chce jít životem s někým, kdo se umí radovat a užívat si, co osud přináší.

Brali jsme se o pár týdnů později při velmi skromném obřadu bez rodiny a na líbánky jsme jeli na Šumavu. Tak vypadá naše štěstí.