Vzhledem k tomu, že se u nás polovina manželství se rozvádí, přibývá stále více lidí, které si hledají partnera s jedním či dvěma vlastními dětmi – to je totiž průměr, který u nás připadá na jedno manželství. Vyjít ale s dětmi z předchozích vztahů může být velmi obtížné.

  • Podle statistik se právě druhá manželství rozpadají častěji než ta první a může to být i proto, že si nový partner neporozumí s nevlastními dětmi.

Být "macechou" je velmi těžké

Získat si srdce partnera, který už děti má, nemusí být obtížné. Horší to ale je právě s jeho potomky. Ať se budete snažit, jak chcete, vždy budete nevlastní matka, "macecha". A pokud máte i vlastní dítě, je velice těžké, abyste se k oběma chovala stejně a svou lásku a pozornost dokázala dělit rovným dílem.

Děti vašeho ex: Nevnucovat se a čekat

  • Pokud má partner děti z minulých vztahů, budete potřebovat především trpělivost.
  • Dětem často dlouho trvá, než si na novou partnerku svého otce zvyknou, než ji začnou brát jako součást svého života. Neznamená to tedy, že pokud vás hned nepřijímá, že se to nezmění a nebude vás mít rádo.
  • Hlavně ho nesmíte nutit a nevnucovat se mu.
  • Dobré také je, pokud si intimní věci s jeho otcem necháte na později. Pokud vás dítě uvidí, jak se líbáte a objímáte, bude se cítit odstrčené a bude zbytečně žárlit.

Trpělivost bez scén a hysterie

S partnerovými dětmi to může být těžké, ale většinou všechno spraví čas. Podle odborníků záleží i na pohlaví – s chlapci se prý domluvíte rychleji než s dívkami, kterým sblížení s otcovou novou partnerkou trvá déle. Důležité také je se snažit lásku dětí získat, nikoli kupovat drahými dárky – to sice chvíli funguje, ale jakmile s tím pak přestanete, může se vše obrátit proti vám. Nevyplatí se ani žádné scény a výlevy – vše se snažte řešit v klidu a jakékoli výchovné kroky konzultujte s jeho otcem.

Nevlastní děti: Podporujte je a nenavádějte

  • Najít s nevlastním dítětem společné téma anebo zájmy, které by vás spojovaly, není vždy jednoduché, ale rozhodně se o to pokuste.
  • Podporujte ho v tom, co má rádo, pokud je fanouškem aut, zajděte s ním na výstavu veteránů nebo do technického muzea, snažte se o jeho zálibě mluvit a podporovat ho. Pokud pozná, že mu rozumíte, váš vzájemný vztah bude snazší.
  • Nikdy ho také "nepoňoukejte" proti biologickým rodičům, třeba proti matce, se kterou teď nežije. Obrátilo by se to opět proti vám.
  • Snažte se být chápavá a tolerantní, ale mějte nastavené hranice. Neznamená to, že si musíte nechat líbit vše, co si váš nevlastní potomek umane.

Vaše děti a ty nevlastní: Nesrovnávejte

Samostatnou kapitolou je vztah vašich vlastních dětí s těmi nevlastními. Ženy jsou v tomto ohledu více přizpůsobivé, naopak jsou to muži, kteří s tím mívají problémy. Právě oni vidí chyby na dětech své partnerky a na svých vlastních už ne. Zatímco ženy se snaží měřit rovnocenným metrem (i když to je někdy složité), muži preferují více svoje děti. Pokud ale žijete v partnerství, v němž máte oba dítě, důležité je nesrovnávat. Snažte se mu porozumět, být ženou do nepohody a nepreferovat vlastní dítě, i když je to velmi těžké a ne vždy se to podaří.

KAFE.cz zjistilo:

Vaše příběhy:

Leona (35): „Dceruška byla malý tyran.“
„Když jsme se s pětiletou dcerou mého nového partnera jen občas vídali, bylo vše v pořádku. Problém nastal, jakmile jsem se k nim nastěhovala. Zjistila jsem, že dceruška není andílek, ale malý tyran. Absolutně mě neposlechla, dělala naschvály, stěžovala si na mě a její otec samozřejmě věřil jí a já začala být ta nejhorší. Hrozně ji rozmazloval a byla pro něj vším. Bohužel jsem situaci nezvládla a po roce odešla, nikdy mě nezačala brát ani jako kamarádku, natož jako mámu.“

Simona (40): „Nejtěžší bylo nedělat rozdíly mezi dětmi.“
„S dvěma dětmi svého nového partnera jsem to měla hodně těžké, trvalo minimálně rok, než mě začaly brát jako součást jejich rodiny. Ale zvládli jsme to, a to tak, že jsme si vzájemně vyšli vstříc. Všechno je totiž jen o toleranci a komunikaci. Nejtěžší pro mě ale bylo nedělat rozdíl mezi mým vlastním dítětem a těmi nevlastními. Když žijete dohromady, nedá se dělit na »moje děti« a »tvoje děti«. Všechny musí být »naše« jinak to nebude nikdy fungovat.“