Článek najdete v magazínu Deník Ženy - měsíčníku, který každý poslední čtvrtek v měsíci obdrží všichni čtenáři Deníku.
Nejezdit hromadnou dopravou, nenavštěvovat místa, kde se sdružuje „více lidí“, tedy sedět doma na zadku a nevystrčit nos čtvrt roku z bytu, zkrátka dost dobře nejde. A jestliže vás nemoc už přepadne, je zle. Antibiotika na chřipku nefungují, a proto je nemá smysl podávat. V ojedinělých případech při těžkém průběhu infekce lze nasadit antivirotika. Pokud budete mít štěstí, proležíte týden či dva v posteli, v horším případě vás bude čekat několikatýdenní zotavování, a dokonce pobyt v nemocnici.
Chřipka se u nás vyskytuje pravidelně každý rok, většinou se začíná objevovat v prosinci a přetrvává až do března. Nepříjemné a nakažlivé onemocnění se přenáší kapénkami, tedy vzduchem a přímým kontaktem. Bohužel, zdrojem je nemocný člověk, který ještě nemusí vysílat signály, jakými je například horečka. Chránit se a dodržovat doporučení zdravotníků je někdy zhola nemožné. Nejúčinnější prevencí je stále vakcinace.
Jenže protichřipkové očkování (a vlastně i očkování obecně) se stalo obětí svého vlastního úspěchu – lidé jaksi zapomněli, jak kruté a nebezpečné mohou některé nemoci být. Neuvědomují si, že ještě v relativně nedávné době prošly našimi končinami ničivé chřipkové epidemie. Před padesáti lety chřipka a další infekční onemocnění likvidovaly dokonce celé populace.
Chřipka, která přišla po první světové válce, zabila víc lidí, než kolik jich zemřelo na frontových bojištích. Většina z nás je možná mylně přesvědčena, že ohrožení chřipkou se týká jen starých či skutečně nemocných lidí. Zkrátka – my „zdraví v produktivním věku“ se bát přece nemusíme, očkování nepotřebujeme! Díky internetu a sociálním sítím jsme navíc všichni tak trochu zdravotníky a odborníky na cokoliv. Hledáme si informace na webu, diskutujeme na internetových fórech i blozích, ale stránkám m inisterstva zdravotnictví či radám odborníků jaksi programově nevěříme. Nehraje v odporu k očkování roli přílišná česká spořivost?
Průměrný Čech utratí spoustu peněz za vitamíny, potravinové doplňky či detoxikační čaje. Navíc úhradu očkování nabízejí zdravotní pojišťovny v rámci nejrůznějších preventivních programů či balíčků i nerizikovým skupinám. Možná nakonec u dospělých funguje úplně obyčejný strach z jehly a možná si mnohý z nás říká, proč bych měl mít komplikace zrovna já?