Miloši, jaký byl impuls k této knize?
Na základě výzkumů profesora Gauquelina byla astrologie pečlivě zkoumána profesory z Londýnské univerzity - dr. Eysenkem a dr. Niasem. Ti poté napsali knihu Je astrologie pověra, nebo pravda? Je to pozoruhodné dílo, které vnáší mnoho světla a uvádí řadu důkazů pro to, že astrologie je skutečným vědeckým oborem. Když se podíváte do historie, zjistíte, že většina velkých učenců byla astrology.
Kde jsou tedy počátky astrologie?
Vím, že Zoša namítne, že to bylo v Sumeru, ale podle držitele orální tradice starověkého Egypta Abd´El Hakima Awyana se astrologie, která se neodlišovala od astronomie, praktikovala již v předdynystickém Egyptě. Ostatně o tom píšu ve své knize Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce a nyní i v naší knize Dějinami za poznáním astrologie. Egypťané, podobně jako v oblasti matematiky, nepochybně disponovali mnohem fundovanějšími astronomicko-astrologickými poznatky, než se jim dnes obecně přisuzuje. Jedním z příkladů je i Velká pyramida v Gíze, kterou se zabýval i skotský královský astronom Charles Piazzi Smyth v druhé polovině 19. století. Získal dostatek důkazů, že klíčovým prvkem při stavbě pyramidy bylo Ludolfovo číslo a že ve všech částech její struktury byl dodržen poměr mezi výškou a obvodem. Tyto hodnoty se opakují i uvnitř pyramidy, v takzvané Královské komoře a dokonce i v sarkofágu! Smythe překvapilo zjištění, že délka základny naznačovala počet dní slunečního roku. Rovněž výška a délka pyramidy (v poměru 10 : 9) znamenaly ohromující zjištění: při znásobení výšky číslem deset na devátou naskočil poloměr oběžné dráhy Země kolem Slunce (149,6 mil. km)! Podle Smytha je zarážející i lokalizování Velké pyramidy, která leží asi jeden kilometr jižně od třicáté rovnoběžky, tj. téměř přesně v jedné třetině cesty mezi rovníkem a severním pólem.
Kdo byli vlastně první astrologové?
Na úvod je podstatné sdělit, že se ve starověku astrologie neoddělovala od astronomie, jak to předvádí současná věda. Astronomie ruku v ruce s astrologií byla tak již minimálně na počátku dynastického období – i když, jak uvádím v knize, to bylo o mnoho tisíciletí dříve – podstatnou součástí kněžských a stavitelských vědomostí, které se odrazily v budování hrobek a v náboženských představách starého Egypta. Nepřímo to potvrzují například výsledky zaměřování pyramid. Nápis z hrobky velekněze 6. dynastie Tjentiho v Sakkáře, který v knize prezentuji, je jedním z nejranějších v současnosti známých „vědeckých“ odkazů, spojujících héliopolskou víru v Slunce přímo s astrologií. Naznačuje, že tak jako Tjenti, velekněz chrámu Slunce v Héliopoli, byli zdejší velekněží zasvěcováni do speciálních, zřejmě utajovaných znalostí tehdejšího hvězdářství a udržovali tak dlouho astronomickou i astrologickou tradici. Studium nebeských objektů bylo pro kněze boha Slunce zřejmě důsledkem stálého pozorování boha Re a časem nepochybně vedlo k hlubokým znalostem o pohybu planet a hvězd… Egypťané, podobně jako v oblasti matematiky, nepochybně disponovali mnohem fundovanějšími astronomicko-astrologickými poznatky, než se jim dnes obecně přisuzuje. V egyptské architektuře a umění existují pozoruhodné indicie, jež naznačují, že starověcí Egypťané věděli o posunu rovnodenností a znamení zvěrokruhu užívali k charakteristice věků Velkého roku.
Zakladatelem astrologie, alchymie a pravděpodobně i stavitelem Velké pyramidy byl egyptský bůh moudrosti Thovt, Řeky nazývaný Hermes (Hermes Trismegistos = Hermes třikrát veliký) a Římany Merkur. Podle egyptského kněze Manetha byl i vynálezcem písma a napsal třicet šest tisíc pět set dvacet pět knih o staré moudrosti, včetně historie světa, magie, astrologie, lékařství i hudby.
Další kapitolou v knize je Řecko…
Dávné Řeky už od dob jejich prvních kontaktů s Egypťany tato starobylá civilizace na Nilu hluboce fascinovala. Klement Alexandrijský tvrdil, že řečtí filozofové si z Egypta mnoho vypůjčili a že Homér, Thalés, Pýthagorás a Platón studovali v egyptských chrámech.
V Řecku se astrologie rozšířila teprve po roce 500 před Kristem, kdy Empedokles učil o čtyřech živlech – vodě, vzduchu, ohni a zemi.
Co byste řekl o římské astrologii?
V Římě byli v době císařství astrologové velice oblíbeni. Ovšem výsledky jejich předtuch byly závislé na náladách císařů. Tiberiovi byl při jeho narození předpovězen skvělý osud, takže se obklopil astrology.
Ale římská astrologie se prolíná s Řeckem i Egyptem…
Egyptský kněz Manetho ve své Prognostice se jako o svůj pramen opřel o Dorothea ze Sidonu, jenž se energicky hlásí k hermetické tradici a tvrdí, že za svých cest po Egyptě a Babylonu shromáždil to nejlepší z učení předních autorit.
Píšete i o arabské a židovské astrologii…
Arabská astrologie má své kořeny ve staroegyptském duchovním světě. Dlouho trval kulturní výměnný proces mezi duchovními centry v Řecku, Indii a Egyptě, z nějž vzešly základní formy dnešní astrologie. Centrem tohoto procesu byla Alexandrie, kde se setkávali duchovní velikáni antiky, a v alexandrijské knihovně se shromažďovala věda antiky. Ale teprve po příchodu duchovního vůdce Mohameda a po požáru knihovny v Alexandrii se postupně rozvinula islámská astrologie. Rozkvět arabské vědy nastal v letech 900 až 1575 našeho letopočtu.
Největší vliv na vznik atmosféry vstřícnosti vůči astrologii na křesťanském Západě měla pravděpodobně metafyzická díla muslimských filozofů. Nejvýznamnějším textem, jenž sice vzešel z islámského prostředí, ale dílem arabských autorů nebyl, byla egyptská Smaragdová deska.
Naproti tomu židovská škola, jež přijala prvky solárních i lunárních systémů, byla orientována výrazně duchovněji. Židovská astrologie zároveň sdílí koncepci Velkých roků, jež jsou dány postupným posunem v rovnodennostech bodů, nazývá je však Prorocké věky. Nezaměnitelným znakem, který přešel do lidového povědomí, je spojitost mezi planetárními vlivy a dny v týdnu, jak se o ní zmiňuje Talmud. Systém židovské ezoterní astrologie, jež je součástí mystické kabalistické tradice, je založen na deseti stěžejních aspektech božství, emanujících z původního Nic. Vztahy mezi deseti božskými atributy, známými jako sefirot, jsou vyjádřeny diagramem Stromu života. Každá planeta je spjata s určitou sefirou.
Jak přežila astrologie v temném středověku?
V raném středověku byli teologové postaveni před problém, zda mají považovat astrologii za plnohodnotnou vědu, nebo ji mají zavrhnout coby zakázané čarodějnické umění. Teprve Albertus Magnus očistil astrologii od všech pohan a jako první objevil teologický význam řecké a arabské filozofie a přírodních věd. Pevnou formu dal Magnovým názorům největší křesťanský teolog té doby Tomáš Akvinský.
Zajímali se o astrologii také obyčejní lidé?
No jistě! Roku 1493 začal vycházet lidový The Kalendar & Compost Of Shepherds, který prokázal významný vliv astrologie na život všech lidí. Poskytoval rady pro obecné životní situace, pro zdraví a lásku, předpovídal budoucnost.
Jak se dostala astrologie do Čech?
Západní astrologická tradice začala na české území pronikat z jižní a západní Evropy již ve středověku. Jistého oficiálního uznání se astrologii dostalo zejména ve 14. a 15. století, za vlády lucemburských císařů Karla IV. a jeho následníka Václava IV. Astrologie se studovala na nově založené pražské univerzitě, věnoval se jí prokazatelně i její druhý rektor Jan Šindel, známý jako autor astrolábu Staroměstského orloje. Astrologické poznatky té doby se odrážely i v architektonické výzdobě mnoha významných gotických staveb Petra Parléře. Několik velmi významných astrologických spisů, včetně tzv. Alfonsinských tabulek a Ptolemaiova spisu Tetrabiblos, z nichž se dodnes v zahraničí zachovaly tři sborníky, obsahovala královská knihovna Václava IV. Co je zajímavé a týká se to i naší knihy, je to, že ve své knihovně měl Karel IV. či jeho syn Václav IV. tzv. Knihu stálic od Abdurrahmána ibn Umara al-Súfího. A z tohoto díla z roku 1350 jsem použil ilustrace Zvěrokruhu do naší knihy Dějinami za poznáním astrologie včetně titulního vyobrazení znamení Lva.
Dalšího období velkého rozmachu se astrologie na českém území dočkala na přelomu 16. a 17. století za vlády císaře Rudolfa II., vyhlášeného mecenáše všech provozovatelů okultních nauk. V roli císařských astrologů v té době u pražského dvora působili i Tycho Brahe a Johannes Kepler, na českém území se činili i další tehdejší proslulí učenci zabývající se astrologií – např. John Dee.
Předmluvu napsal britský spisovatel Peter Marshall.
Doslov napsal český astrolog Zdeněk Bohuslav.
K dostání v dobrých knihkupectvích za 349 Kč či na E-shopu www.milosmatula.cz
