Už koncem 60. let začalo v sestavě skupiny docházet k nekonečné sérii personálních změn, z nichž zaznamenejme alespoň příchod vokalisty Iana Gillana a definitivní odchod Ritchieho Blackmorea.

Ten sice dodnes nemůže svým někdejším parťákům přijít na jméno, ale to mu vůbec nebrání v tom, aby se svou současnou, renesančně romantickou rockovou skupinou Blackmore‘s Night, některé kousky z repertoáru své druhdy domovské skupiny tu a tam nezahrál.

Rockové klenoty

Deep Purple, kteří už v roce 1970 představili novátorskou spolupráci rockové kapely s klasickým orchestrem na albu Concerto for Group and Orchestra, se v roce 1976 rozpadli a tehdy jen málokdo věřil v jejich resuscitaci. Ale stalo se.

Skupina se na scénu vrátila sice až po dlouhých osmi letech, avšak od té doby se neztratila. Nahrávky legendárního souboru výrazně ovlivnily tvářnost světové hudební scény. Párplové, jak skupinu familiérně nazývají její domácí příznivci, prodali už více než 100 milionů alb a jejich nahrávky jako Hush, Child in Time, Strange Kind of Woman, ovšem především Smoke on the Water a Black Night se staly nepřeslechnutelnými klenoty a současně milníky světového rocku.

Klasický pětilístek Blackmore–Gillan–Lord–Glover–Paice se po znovuvzkříšení blýskl v roce 1984 platinovým albem Perfect Strangers. Po třech letech pak vyšlo album The House of a Blue Light, ale napětí mezi členy kapely by se dalo v té době krájet. Nesnesly se především dvě velké osobnosti – Ian Gillan a Ritchie Blackmore.

První z nich sice z kapely odešel v polovině roku 1989, ale pak se opět vrátil jako vokalista na albu The Battle Rages on… (1993). Právě na koncertním turné k tomuto albu dal skupině vale Ritchie Blackmore, jehož na čas nahradil další kytarový mág Joe Satriani.

Blackmore prý jednoduše Gillana nemohl vystát: „Skupinu jsem ve dvaadvaceti letech spoluzakládal. Aby mi pak někdo po čtvrt století neustále vykládal, že právě on stvořil Deep Purple a je pro kapelu zcela nepostradatelný, to jsem prostě nemohl vystát!“

V roce 1994 definitivně nahradil na kytarovém postu na chvíli zaskakujícího Satrianiho kanadský rodák Steve Morse a zatím posledním přírůstkem do kapely se stal americký klávesista Don Airey, jenž se jako autor výrazně spolupodílí na současném repertoáru souboru.

Naživo je nyní můžete vidět 26. 10. 2010 v pražské O2 Areně.

Největší úspěchy Deep Purple

  • Vydali bezmála tři desítky alb.
  • Největší úspěch jim přinesly tituly Deep Purple in Rock (1970), Fireball (1971), Machine Head (1972), Who do we think we are (1973), Burn (1974), Deepest Purple (kompilace, 1980) a Perfect Strangers (1984).