Pro někoho je kapesné samozřejmostí, pro jiného zbytečný přepych. Někteří rodiče dávají dětem pravidelné kapesné, jiní je odměňují podle domluveného domácího „sazebníku“ za určité úkony v domácnosti, jako je mytí nádobí, vysávání nebo nákupy. V některých rodinách se osvědčil systém „dávání“, jinde funguje rodinný život spíše na bázi „obchodu“.
Peníze a věk dětí
Tří až pětiletým mrňousům peníze nic neříkají a placení v obchodě považují za hru. Nemají tušení, kde se peníze berou a proč. Rády je házejí do prasátka, ale mají pro ně cenu jako jakákoli hračka. Šesti až sedmiletí prvňáčci se naučili rozeznávat bankovky a mince a vědí, že rodiče dostávají peníze za práci. Osmi až desetileté děti rozumějí zákonitostem obchodu, mají zhruba představu, co kolik stojí, a pokud dostávají kapesné, vědí, kolik a za jak dlouho mohou ušetřit na to, co by moc chtěly. Děti ve věku deseti až dvanácti let znají fungování trhu, chápou rozdíl mezi tím, když někdo peníze má a jiný ne. Mají svá přání a touhy a nejsou zrovna nadšené, že si musí rodičům říkat o peníze a vysvětlovat jim, na co je budou potřebovat.
Proč vyplácet kapesné?
Vyplácení peněz dětem a míra možnosti svobodně s nimi hospodařit se odvíjí od hodnotového žebříčku každé rodiny, od zkušeností rodičů z jejich vlastního dětství i pozitivních zkušeností jiných. V každém případě to může mít i výchovný význam. Děti se tak naučí zacházet s penězi, vedou si své malé „účetnictví“, plánují, co si mohou koupit a kdy. Je samozřejmé, že děcka potřebují i finance na své záliby, sport, pamlsky a že do určitého věku si je nemohou vydělat.
Město versus vesnice
Ze zahraničních filmů se asi nepoučíme, že ve městě jedenáctiletý kluk roznáší noviny a jeho vrstevnice dává za odměnu pozor na sousedčino dítě. My se občas bojíme, aby se naše malé ratolesti nepřepracovaly, aby si nevytahaly ručičky z nákupů… Hlavně městská dítka, která přijdou ze školy, zasednou k počítači a po hodinovém urgování vynesou odpadky nebo umyjí nádobí. I ony potřebují peníze, ale jaký důvod pro vyplácení renty tu obstojí?
Na venkově je situace trochu jiná. Je docela normální, že se tam děti postarají o zvířata, děvčata pomáhají v domácnosti a chlapci kolem domu. Kdo byl na dovolené někde na jihu, třeba v Egyptě nebo Tunisu, ale i třeba v Řecku, určitě si všiml dětí, které seděly za kasou v obchůdku svých rodičů a plně otce nebo matku zastupovaly. Zaskakovaly i na benzínové pumpě, v půjčovně skútrů, ve stánku s kořením. Podílely se na výdělku rodiny, zřejmě přitom nestrádaly a získaly tak pro sebe i nějaké peníze. Mají smysl pro povinnost vůči rodině. A ten se dá vypěstovat.
Moderní přístup
I do dětských financí pronikají moderní trendy. Stále více rodičů převádí měsíčně určitou částku (většinou kolem 300 až 500 korun) na účet, zřízený na jméno dítěte. To má k účtu svou kartu a ví, že za úschovu peněz v bance zaplatí určitý poplatek a také, jak se k penězům dostane. Může vybírat kartou z bankomatu nebo platit na terminálu v obchodě. Často to děti zvládají mnohem lépe než třeba jejich prarodiče.
Co říkají maminky?
Univerzální doporučení, jestli dávat kapesné, nebo ne a když ano, tak kdy a kolik, neexistuje. Těžko se zvyklost přebírá jen proto, že u druhých se osvědčila. Zeptali jsme se několika maminek a dětí, jak to u nich doma funguje s kapesným.
| Ivana Hořejší, Praha Děti zatím nemáme, ale manžel platí své šestnáctileté dceři z prvního manželství, která žije se svou matkou, už přes dva roky k alimentům navíc kapesné 500 Kč, kredit na mobil – naposled to bylo asi 1000 Kč - a ještě, když si holka o něco řekne. Třeba na šaty nebo zájmy. Zdá se mi to strašně moc, ale za domácí hádky mi to už nestojí. |
| Jana Balounová, Břeclav Svým klukům, kterým je osmnáct a šestnáct let, dávám měsíčně každému 250 Kč. Je mi jedno, za co to utratí. Když si řeknou, dám jim další peníze, ale musím vědět, na co to chtějí. Bývá to kino, bowling, schůzka s kamarády, kredit a tak podobně. Ten starší byl teď s kamarády v hospodě a řekl si o 300 Kč. Ráno mu pak bylo zle, ale řekla jsem si, že raději občas legálně než často a tajně. |
| Alice Míčková, Karlovy Vary Kapesné je zbytečné. Když náš osmiletý Péťa přijde, že chce peníze třeba na zmrzlinu, tak mu je dám. Vždycky se mě zeptá a řekne, co si za ty peníze koupí. Když to není nějaká blbost, peníze dostane. Proč ne? Moje kamarádka dostávala kapesné a když to všechno utratila, tak šla ještě škemrat za babičkou a tak. Časem chtěla víc a víc peněz, rozmlsala se. |
A co na to děti?
| Tomáš Koudelka, Litoměřice Je mi osmnáct a nedostávám ani korunu. Když požádám o kredit, tak mi ho máma zaplatí, pak taky občas dostanu něco k svátku, k narozeninám a podobně. Vyloženě pravidelně peníze nedostávám. Ale je pravda, že když mámě řeknu, že něco potřebuju, tak mi na to peníze dá bez problémů. |
| Linda Kučerová, Dobříš Mně je patnáct a naši mi donedávna dávali 250 Kč měsíčně. Bráchovi, kterému je dvanáct, pak 200 Kč. Ještě dostáváme od dědy kredit za 400 Kč. Teď mi ale rodiče založili ve spořitelně účet, takže dostávám 600 Kč, protože mi tam naši posílají i ty přídavky na dítě. Jasně, že to neutratím všechno! Dost si šetřím. |
| Hanka Plachá, Praha Bylo mi devatenáct a kapesné mám 1000 Kč a k tomu to, co si vydělám, což jsou asi 2000 Kč. Takže mám na měsíc zhruba 3000 Kč, ale vycházím jen tak tak. Někomu se to zdá hodně, ale většinu věcí, jako je kino, oblečení, hospůdky, si platím sama. Dražší věci mi hradí rodiče a jsou to třeba učebnice, lyže, prázdniny, koníčky. |