Televizním divákům se DANIELA ŠINKOROVÁ (38) ztratila z očí s koncem její postavy doktorky Gity Petrové v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Prý proto, že ji obtěžoval zájem médií.
Daniela Šinkorová
Opravdu to bylo tak hrozné?
Je docela únavné pořád dokola vysvětlovat, že není pravda to, co se nestalo… Z Ordinace jsem odešla po dlouhodobé úvaze, své plány jsem předem producentovi avizovala. Pak ale chyba v komunikaci ze strany televize způsobila, že se se mnou počítalo dál - investovaly se peníze, reklama, napsaly se další scénáře na hodně dlouho dopředu, které s mou účastí nadále počítaly… A tak když jsem své rozhodnutí netočit dál zopakovala, nastal šílený mediální kolotoč, který vše překroutil a obrátil proti mně a mému partnerovi. Byla to špína, proti které jsem se bránila (úspěšně) i soudní cestou. A je pravda, že bulvární novináři mým blízkým, kteří se „showbyznysem“ nemají nic společného, hodně ublížili.
Váš přítel prý showbyznys moc nemusí. A vy?
To je pravda. To falešné a zbytečně nadsazované prostředí nesnáší. A já? Vždycky jsem se snažila pracovat na svých televizních, divadelních či pěveckých úkolech, jak nejlépe jsem uměla. Aby bylo co nejvíce diváků spokojeno. Co s tím v poslední době kráčí ruku v ruce, čili zásobování novinářů drby o soukromí, návštěva večírků, udržování povrchních tzv. přátelství a tak dále, to mi nikdy moc nešlo… Ale i tomu se u nás říká showbyznys.
Pro návrat do toho strašného showbyznysu jste si vybrala muzikál Naháči, který je o odhalování duší, nikoli těl. Jaká je vaše podobnost s Berenikou, kterou budete hrát?
Absolutně žádná! Až na to, že jsme obě ženy. Je to pro mě typ role, jakou jsem ještě nehrála, a beru to jako výzvu.
Berenika musela v životě za něco zaplatit příliš mnoho. Stalo se vám někdy totéž?
Věřím, že všechno v mém životě mělo svoji cenu, ze všeho špatného se snažím poučit. A věřím, že boží mlýny melou…
Dělala jste i věci z nutnosti, pod vlivem okolností, pod tíhou složenek?
Ano, byla jsem i v situaci, kdy jsem neměla ani na housku, ani na autobus domů. Takže jsem pracovala třeba jako pěší messenger nebo asistentka v právnické kanceláři. Byla jsem i servírkou a barmankou. Ale v „uměleckém životě“ jsem měla to štěstí, že jsem byla vždy na volné noze a z nabídek jsem si vybírala jen to, co jsem opravdu dělat chtěla.
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Story, které je právě na novinových stáncích.