Patří mezi favority právě probíhající další řady StarDance, a proto náš rozhovor nemohl začít jinak než povídáním o tomto populárním soutěžním pořadu. „Nenacvičuju úplně každý den, jenom tehdy, když můj tanečník Jirka Hein není v Bratislavě, ale v Praze. Má hodně aktivit, přece jenom je to trojnásobný mistr Slovenska, stále závodí. Ale kdykoli je tady, scházíme se na tři až čtyři hodiny. Třeba dnes po představení, které končí v devět, jdu trénovat."
Setkala jste se během příprav i s ostatními soutěžícími?
Ne, potkáváme se zcela minimálně. Každý trénuje ve svém čase, podle toho, jak má volno. Poprvé jsme se všichni viděli 3. listopadu, kdy v České televizi StarDance odstartovala.
Máte nějakého favorita?
Nemám. Ale myslím si, že každý ze soutěžících má velký potenciál zaujmout televizní diváky. Neodvážím se vůbec tipovat.
A dá se třeba už teď říct, kolik vás to úsilí stálo?
Ti, kdo v soutěži v minulosti už byli, si pochvalovali, že kila šla dolů raz dva... Kila jdou dolů raz dva, ale zvážím se, až soutěž skončí.
Tak vy pohybovou průpravu máte, v mládí krasobruslení, potom choreografie...
... ale to je něco úplně jiného než společenský tanec.
Který z nich je vám nejbližší? Pomalejší, nebo naopak ty temperamentní, svižnější?
Nemůžu říct. Prvním tancem byla ča-ča, druhým je quickstep, a mě baví obojí.
Sledovala jste předchozí ročníky?
Když jsem byla doma a neměla jsem představení, tak jsem se dívala. Velmi se mi to líbilo.
Ale tehdy jste určitě někomu fandila.
Ano, nadržovala jsem těm, které dobře znám, jako jsou Vašek Vydra, Jana Švandová, Dana Batulková a mám moc ráda Moniku Absolonovou, takže také jí.
Když přišla nabídka do StarDance, tak jste se asi dlouho nerozmýšlela, že?
Máte pravdu. Mě tato nabídka hodně potěšila.
Náročné tréninky, do toho natáčení Ordinace v růžové zahradě 2, divadlo... Jde to skloubit?
Ano. Ale například Saša Rašilov, který tam kdysi tančil také, mi vysekl poklonu, že zvládám tréninky, divadlo i Ordinaci, ale dá se to. Zatím držím pohromadě. (smích)
A máte třeba někdy volný víkend?
Celý víkend ne.
Takže čím víc jste zaměstnaná, tím lépe se paradoxně cítíte?
Zřejmě. Mě práce těší.
Hodně lidí vás má nyní zaškatulkovanou jako Zdenu Tichou právě ve zmíněné Ordinaci. Můžete prozradit, jakým směrem se její osudy budou ubírat? Například se tam staráte o malého Tondu, jehož matku, dost problémovou, hraje Tereza Pergnerová...
Velmi brzy se to diváci dozvědí. Právě peripetie s jeho matkou, ani nelze říct maminkou, ale matkou, budou brzy na pořadu dne.
V souvislosti s tím, že se Zdeně Tiché narodila dcera Hanička, se dost řeší také vaše případné těhotenství.
To řeší novináři, já ne.
Asi už jste z podobných dotazů unavená.
Ani ne unavená, jsem už na ně zvyklá. Stejně je to jenom naše věc, nebudu se s tím nikomu svěřovat.
Nyní jste hvězdou Ordinace, předtím jste zářila v Rodinných poutech, později ve Velmi křehkých vztazích. Nevadí vám, že vás lidé berou jako seriálovou herečku?
Nevadí. Já jsem šťastná, že se můžu herecky realizovat.
V Rodinných poutech jste představovala potvoru Andreu.
To mě naplňovalo. Milovala jsem ji. A jsem ráda, že Andrea i Zdena jsou absolutně odlišné. Nemá cenu proplouvat seriály a být pořád stejný. Pro mě je důležité, že každá ta postava je úplně jiná.
Přišly i nabídky do jiných projektů?
Ano, ale musela jsem je v současné době z časových důvodů odmítnout. A také si myslím, že není dobré být v jeden moment v několika z nich.
Lékařka Zdena Tichá, přesný opak mrchy Andrey, je tak kladná a obětavá. Možná až moc...
Já si na každé roli najdu to svoje. Nehledě na to, že kdybychom se tak k sobě chovali všichni, tak by na světě bylo docela hezky, ne? Právě proto, že je obětavá a tak zlatá. Já znám osobně snad jenom jednoho takového člověka – a to je paní Marta Kubišová. Ale jak se v seriálech stává, tak se to Zdeně vymstí. Všechno nasvědčuje tomu, že si David (její partner, hraje ho Jan Čenský – pozn. red.) najde někoho jiného.
Zdena Tichá je lékařka, žádají vás lidé o rady?
Ano, žádají... Stává se to často třeba na dovolené v Chorvatsku. Ale je to takové milé, většinou se pak chce se mnou někdo vyfotit a děti si chodí pro podpis. Dost lidí ale chce také peníze. Na sedačku, na obývák...
Až takhle?
Ale to se nestává jenom mně. Třeba Květě Fialové nadiktovali dokonce barvu obývací stěny. Možná k tomu přispívá i bulvár, který tak rád píše, kolik herci vydělávají... Podle toho už by měli všichni žít ve vilách na Ořechovce.
A nežijí, co? (smích) S rodinou máte byt nedaleko centra Prahy. Uvažovali jste někdy o stěhování do rodinného domu?
Pro nás s manželem (hudebník Petr Malásek – pozn. red.) je důležité být v Praze. Ráno brzy vstáváme, kolikrát mám nástup na natáčení v šest, tak jsem ráda, že do práce jedu půl hodiny a ne hodinu. Syn Péťa má hodně kroužků. Nehledě na to, že jsme s mužem oba nešikovní, takže bychom kolem domu a zahrady nic neudělali. Ale jsou chvíle, kdy lidem závidím. Třeba v létě, když se griluje, nebo přijdeme ke známým, co mají bazén.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story
