„Byla jsem o dva roky mladší a potkala jsem první lásku,“ začíná svůj příběh Dana. „Studovala jsem vysokou a nepatřila jsem mezi milovnice cestování a dobrodružství. Rozhodně by mě před dvěma lety nenapadlo, že skončím v cizí zemi absolutně bez prostředků. Zachránilo mě jedině to, že umím jazyk a mohla jsem si rychle najít nějakou práci.“ Dana před dvěma lety potkala Michala. „Byl to krásný barman a hned při prvním setkání mezi námi přeskočila jiskra. Já jsem do té doby měla jen pár mini lásek, ale u Michala jsem věděla, že je to ON. Nebo tedy jsem si aspoň myslela.“ Po pár schůzkách spolu Michal s Danou začali chodit. „Byla jsem přesvědčená, že je to napořád. A proto jsem se ani nebránila pomyšlení, že se přestěhujeme do ciziny.“

Po pár měsících chození Michal přišel za Danou s nabídkou společné odletu do Anglie. „Michal tam získal práci. Jako barman, ale měl být mnohem lépe placený než u nás. Potěšilo mě, že se mnou počítal do budoucna. Jen jsem si to potřebovala rozmyslet.“ Michal odjet musel, ale s Danou zůstali v kontaktu a dohodli se, že jakmile si tam Michal najde bydlení, přijede Dana na zkoušku za ním. „Stýskalo se mi strašně. Když jsem za ním přijela na návštěvu, v Londýně se mi zalíbilo. Po návratu domů jsem byla rozhodnutá, že odjedu a začnu tam s ním znovu.“ Dana zaslepená láskou opustila školu, práci, pronajatý byt, pohádala se s rodiči, kteří s jejím rozhodnutím nesouhlasili, a se všemi věcmi přijela po měsíci znovu do Londýna.

„Netušila jsem, že z Michala láska vyprchala během měsíce stejně rychle jako bublinky z kokakoly. Přijel pro mě na letiště a já už tenkrát měla vidět, že se něco děje. Byl odtažitý, ale i když jsem se ptala, nic neřekl.“ Dana se s nadšením nastěhovala do Michalova bytu. „Po týdnu společného bydlení přišel Michal s tím, že potřebuje nějaké peníze. Postupně ze mě takhle vymámil všechno, co jsem měla ušetřeno.“ Dana věděla, že by si měla začít hledat práci, ale netušila, co by měla dělat. „Chtěla jsem, aby mi Michal pomohl něco najít přes své známé z práce. Slíbil, že mi něco zajistí. Namísto toho mi ale bodl kudlu do zad.“

Michal Danu namísto pomoci během jednoho dopoledne jednoduše vystěhoval na ulici. „Vrátila jsem se z pohovoru domů a svých pět švestek jsem měla přede dveřmi. Do zámku pak ani nepasoval můj klíč.“ Navíc nikdo neotevíral dveře. „Zůstala jsem tam sedět celou noc, ale Michal se nikde neobjevil. Se všemi těmi věcmi jsem teda zašla za ním do baru. Choval se hrozně. Řekl mi, že už má někoho jiného, že se mám vrátit domů a že jsem vlastně úplně strašná. Jenže já jsem neměla kam jít, kam se vrátit. Když jsem chtěla zpátky peníze, které jsem mu dala, jen se mi vysmál.“ Dana tak během jednoho dne skončila v cizí zemi na ulici a bez peněz. „Měla jsem ale štěstí v neštěstí. Během těch dní, které jsem tam strávila, jsem si v Londýně našla něco jako kamarádku. Pár dní jsem bydlela u ní, pomohla mi i najít práci jako uklízečka v hotelu a zařídila mi bydlení v zařízení, které je podobné našemu azylovému domu. Nechtěla jsem se domů vrátit jako poražená. A to se mi snad povede. Zatím se ale domů nechystám, žít v Londýně mě totiž docela baví.“